Není v té ráně infekce?

recenze

Aza Holmesová trpí OCD, což znamená, že ji v životě doprovází všudypřítomné vtíravé myšlenky o jejím těle. Přemýšlí o bakteriích, o C. Diff (což je mikroogranismus, který vás může zabít) a infekci v ráně na prstu, kterou si neustále otvírá a dezinfikuje, protože co kdyby?

Aza má jednu dobrou kamarádku – Daisy, která je přesný opak jí. Je užvaněná, empatická a zapálená do světa Star Wars. Navíc je Daisy vychytralá a jakmile zaslechne v rádiu o sto tisícové odměně za vodítko k případu miliardáře na útěku, okamžitě se jí vybaví, že její nejlepší kamarádka kamarádila s jeho synem. A tak Azu a Daisy čeká vyšetřování a navázání dávno ztraceného přátelství.

Abych pravdu řekla, moc jsem si od Jedna želva za druhou neslibovala. A měli byste to tak udělat i vy. Jelikož v Česku nevycházeli Greenovky popořadě, jak byly napsány, laťka byla nastavena vysoko a žádné dílo ji nedokázalo překonat. Hvězdy nám nepřály a Hledání Aljašky se tak staly téměř okamžitě bestsellery, ale ostatní díla z pera Johna Greena sklidila negativní recenze. Ani Želvy nejsou vrcholem Greenovi kariéry.

I když by jeden čekal, že se bude jednat o pořádnou honičku za tajemstvími, která se budou postupně vynořovat na hladinu, tak se jedná spíše o psychologický rozbor hlavní postavy. Jak se žije mladému člověku s OCD? Co když žádný lék nezabírá? Co když už ani neví, jestli je sebou samím nebo ho ovládá někdo jiný? Děsivá realita je čtenáři podávána z pohledu první osoby a tak má všechno jako na stříbrném podnosu.

Aza je hrdinka s velkým H. Nechytá zločince, ani nezachraňuje životy, ale jedno se jí musí nechat – dokáže překvapit. Člověk si v jednu chvíli myslí, že už je to dobré a ono není, v další si myslí, že už to přece nemůže vydržet, ale ona vydrží a tak dále. Aza bojuje a nechystá se přestat.

Kniha se četla celkově dobře, byla svižná a některé věci se opakovali, ostatně jako se u OCD opakují. John Green se nechal inspirovat vlastními problémy, které odrazil v hlavní hrdince a já mu za to upřímně děkuji. Moc se mi líbilo, že autor nevynechal ani SMS zprávy, vyhledávání na internetu, sociální sítě a tak podobně. Občas mi to v Young Adult ze součastnosti chybí. Těžko bych hledala nějaká negativa, možná bych vám opravdu ještě jednou poradila, abyste si nedělali veliké naděje, protože jinak z toho asi nebudete tak nadšení jako já.

Knihu bych doporučila. I přes téma knihy se čte velmi lehce, zaujme nejenom cílovou skupinu Young Adult, ale i starší čtenáře. Není to Johnova nejlepší kniha, ale ve své kategorii se jedná o nadprůměr.

Komentáře (0)