Jak se dostat do průšvihu

recenze

Amání se narodila do země, kde ženy nemají moc práv a muži jim jasně určují jejich místo ve společnosti. I přes to se však naučila střílet a v přestrojení za chlapce vyráží na místo zvané "pistoliště", aby si vybojovala svou cestu do vysněného velkoměsta. Na pistolišti se ovšem nenastartuje jenom její cesta za novým životem, ale i obrovský průšvih.

Zbrusu nový svět, který není okoukaný. Nejedná se totiž o žádné tajuplné džungle nebo supermoderní metropole, ale o rozlehlé pouště, pistole a výbušniny. Alwyn Hamilton se do těch novot pustila pořádně a nebála se přidat do svého světa ani dva tvory - búraqi a džiny. Búraqi jsou nejrychlejší koně na světě, dokáží přeběhnout celou zemi za pár hodin. O džinech se povídá, že je poslal Bůh, aby ukázali hříšníkům co proto. Kromě nich se v knize objeví ještě jedna zvláštní stvoření, kterým se říká "demdži". Jedná se o křížence mezi člověkem a džinem. Jejich schopnosti jsou omezené, jsou smrtelní, ale stále mají sílu k vyhlazení celých měst. Stejně jako u buráqi a džinů, jediné, co dokáže jejich schopnosti zastavit, je železo.

Kromě toho, že ženy nemají vlastní práva, v zemi vládne sultán, který dělá špatné věci. Například se snaží zabít všechny demdži a odmítl uznat svého ztraceného syna svým následníkem. To samozřejmě vyvolalo rozruch, a tak se vytvořil odboj v čele s jeho ztraceným synem, neuznaným sultánem. A nešlo by to bez toho, aby se do toho Amání nezapletla.

Ráda bych hned na začátek řekla, že je v knize vidět inspirace na blízkém východě. Ať už v prostředí, jménech nebo i velmi lehce v náboženství. Pro nás nevšední jména se tak hůře zapamatovávají. Ze začátku to vůbec ničemu nevadí, jelikož je na scéně pouze pár hlavních postav, s dalšími a dalšími stranami ovšem postav přibývá a je to složitější. To samé názvy měst. Není to však nic, co by se dalo vyčítat nakladateli nebo překladateli.

O vtipné nebo dramatické scény nebylo nouze. Kniha se četla tak jednoduše a přirozeně, že jsem měla pocit, jako bych se občas ocitla s Amání přímo v poušti. Jin, Amánín doprovod na cestě do velkoměsta, byl takovou záhadnou třešničkou na dortu celé série. Vůbec jsem netušila, co od něj čekat a celou dobu působil záhadně. Amáníno odhodlání dodávalo celé sérii svižnost, na nic nečekala a hnala se do akce bez zbytečně dlouhých dialogů. Opravdu mě překvapilo, když jsem zjistila, že Poušť v plamenech je autorčina úplně první kniha.

Knihu bych v stylu zařadila někam mezi Hunger Games a Divergenci. Určitě si myslím, že má potenciál na nabytí stejné popularity, protože je to zkrátka čtení se zvraty na každé třicáté straně, nepřebývají tu zbytečné dialogy a postavy se nezaseknout na nejvyšší příčce otravnosti. Pokud se vám tedy alespoň jedna ze zmíněných knih líbila, určitě bych vám Poušť v plamenech doporučila.

Obálka se opravdu povedla. Musím říct, že i když jsem knihu četla elektronicky, tak je na ni radost pohledět. K prostředí, ve kterém se děj odehrává, je dokonalá. Jak barevně, tak zvoleným stylem kresby. Je mi tedy trochu líto, že kvůli nízkému prodeji bude druhý díl vydaný s úplně jinou obálkou. Každopádně pro vás - jestli hledáte knihu, která vás vtáhne do děje, bude se příjemně číst a zároveň vás trochu vyvede ze středoškolského young adult a nabere dobrodružnějšího rázu, tak tady ji máte.

Poki z archivnik.blogspot.cz
Za recenzní výtisk děkuji ereading.cz

Komentáře (0)