Některá nekonečna jsou větší než jiná nekonečna

recenze

*Linie děje*
Tak moc bych vám chtěla o této knize vyprávět, jenže bych na to musela použít všechny spoilery, které se mi v hlavě hromadí, třeba to jak... Ne, to nemůžu :) Nezlobte se, ale nejde to...
Hvězdy nám nepřály je příběh o dvou mladých lidech, kteří se potýkají s rakovinou. Hazel Grace je silná dívka, která má metastázy na plicích a už dlouhou dobu s nimi bojuje. Augustus Waters je kluk, který má osmdesáti procentní šanci na přežití. Když se tito dva seznámí, není to láska na první pohled. Ani na druhý, ale to je na tom to úžasné. A to, že nás John Green posílá na cestu do Holandska je úžasnou třešničkou na dortu, která vše změní...

*Postavy*
Hazel Grace je hlavní postavou, který celý příběh vypráví a zamiluje se do Augusta Waterse, kluka, kterého poprvé potká v podpůrné skupině. Dále se seznamujeme s Izákem, který trpí vzácnou rakovinou oka. Poznáváme rodiče Hazel i Augusta či otravného spisovatele Petera Van Houtena, který napsal Hazelinu oblíbenou knihu Císařský neduh, a jeho asistentku Lidewij Vliegenthart.

*Můj názor na knihu, postřehy a dojmy...*
Knihu pokaždé nemůžeme hodnotit podle toho, jak nás nadchla. To prostě nejde. Z této knihy mi bylo od druhé půlky spíš smutno, a s důrazem jsem si říkala, že bych si měla pamatovat, abych byla každý den vděčná za to, že jsem zdravá.
Psát recenzi na knihu, jako je tato se mi neskutečně příčí a proto je možné, že bude nejkratší, jakou jsem kdy napsala. Není to proto, že je tato kniha tak dokonalá, jak o ní píší ostatní, a jak doopravdy je. Ani to není proto, jaké ve mně zanechala pocity. Příčí se mi posuzovat příběh, jehož stránky ve mně vyvolaly tak silné emoce. I když by mi to jako recenzentovi vadit vlastně vůbec nemělo...
To, že jsem tento příběh ze začátku nechtěla číst mělo jeden hlavní důvod - a sice ten, že jsem si říkala, že to nemůže skončit jinak, než špatně. Jenže o tom ten příběh vlastně není. Není o nemoci. Není o rakovině. Je o dvou lidech, co jim hvězdy prostě nepřály. A je úžasný. Netvrdím, že by si měl knihu přečíst každý. Ti, co mají silné emoce by mi pak nadávali, co jsem jim to doporučila. Ale každopádně říkám, že tento příběh stojí za přečtení. Opravdu stojí! A mně se dotkl tak silně, že nejspíš budu potřebovat pár dní, abych ho vstřebala. Chci si ten pocit po přečtení pamatovat.
Johnu Greenovi se povedla neskutečná věc... S touto jedinou knihou mi vlezl pod kůži, usídlil se v mé hlavě a já už teď přemýšlím, jestli se mám pustit i do Hledání Aljašky, nebo jestli si mám ponechat tu dokonalost tohoto příběhu, abych náhodou nebyla zklamaná...

stefanie-g-books.blogspot.cz

Komentáře (0)