Nadšení z toho, že to JDE. Nestárnoucí tělo.

recenze

Tak samozřejmě je to trošku nadsázka, stárneme všichni, ale principem knihy je porozumění organismu po 35. roce věku a v dalších jeho dekádách. A několik opravdu revolučních názorů. Perfektní návod, jídelníčky, cvičební plány a čtivá teorie!

Jen to je občas proti zažitým konvencím a všem těm rádoby dietním a stravovacím stylům, kterými se to všude dnes jen hemží. Z této knihy si odnesete jednoduchý návod pro hubnutí a ozdravení těla, který je ve zkratce o tom, že máte naslouchat potřebám svého těla. Nesnídat, cvičit krátce a tak, aby se budovala svalová hmota. Žádné vytrvalostní a schvacující sporty, pokud vám nedělají dobře.
Budete tuto knihu číst s chutí, protože v ní vlastně není vůbec nic, co by i nesportovci bylo úplně proti srsti. Ano, je tu cvičební plán, ale ten je variabilní a postupně si ho můžete poskládat podle sebe. Autorky vám v tom pomohou s grácií sobě vlastní. Ony obě byly a jsou výživové poradkyně a tuto knihu napsaly proto, že jim občas nějaká ta obecně známá a do hlavy vtloukaná rada nepřišla vůbec dobrá. Ba naopak jim přišla kontraproduktivní. A tak se vydaly svou vlastní cestou a dalo by se říci, že objevily přirozené fungování organismu, který se začíná vypořádávat se čtyřicátým rokem svého věku.
V tu dobu opravdu začneme fungovat jinak a je třeba se tomu přizpůsobit. Každý rok je potom znát, či spíše každé desetiletí našeho života a organismus mění své požadavky a mění principy, na kterých funguje.
Je to na jednu stranu děsivé, na druhou stranu je to zde popsáno citlivě a rázně, jasně, stručně – společně s tím, co s tím můžeme dělat a jak si právě toto období užít aktivně a v souladu se svým tělem. Nakonec dojdete k závěru, že většina nepohodlí nebo zdravotních problémů, které v tomto středním věku zažíváme, jsou jen důsledkem nepochopení požadavků našeho těla, které už funguje jinak než ve dvaceti.
A navíc tu jsou ty mýty… Zde jsem vám vybrala zrovna ten o svačinkách… Kdepak!
„Zapomeňte na „nabíjení si baterek“ před cvičením a „dobíjení“ po cvičení. Z konceptu, po cvičení potřebujete pro přežití extra karbohydráty, vyvstal celý průmysl energetických tyčinek, nápojů a svačinek. Ale tyto myšlenky jsou zastaralé a rozhodně nejsou vhodné k cvičení, které najdete v této knize. Jelikož naše cvičení nikdy netrvají déle než 45 minut, naprosto vám postačí dobře a pravidelně jíst.
Zkuste si jednou za týden cvičit na lačno – před snídaní. Nebo pokud vám více vyhovuje večerní cvičení, nejezte alespoň 4 hodiny před ním. Pomůže vám to přeprogramovat své tělo do tuky spalujícího módu a pro mě osobně je to i osvěžující.“
No a hned ten druhý, o cvičení na lačno. Jen si to zkuste a uvidíte, že to je mnohem víc osvěžující, člověk si po takovém cvičení nejenže raději dá tu snídani nebo pozdní snídani či brzký oběd, ale především se cítíte lehčeji. Pokud jsem si šla zaběhat nalačno, tak jsem se poté cítila hubenější. Je jedno, jestli jsem hubenější byla, to jsem popravdě nezkoumala, ale cítila jsem se tak. Více plná energie, příjemně unavená a se zdravou chutí do jídla.
Mýtus snídaně je další, který mi ulevil.
„Nadlidsky elegantní Joanna Lumley říká, že dost často nesnídá, jelikož má pocit, že když brzy ráno dodá tělu potravu, to potom začne chtít jíst více a více. „Zjistila jsem, že je lepší žaludek neprobouzet, protože pokud bych si dala velkou snídani, měla bych chuť na svačinku v 11 hodin a potom na oběd o třech chodech, pak odpolední sušenku při čaji a nakonec enormní večeři,“ říká herečka.
Další, kdo stojí v popředí bitvy o nesnídání, je ladná Liz Hurley s tvrzením, že svoji figuru si udržuje díky tomu, že ráno pije jen horkou vodu a občas espreso a jediné jídlo v jejím dni je večeře.
Někteří vědci podporují koncept přeskakování snídaně s tím, že její vynechání může znamenat méně zkonzumovaných kalorií, ne více. Němečtí vědci srovnali příjem potravy 280 obézních dospělých lidí a 100 dospělých lidí normální váhy. Účastníci byli požádáni, aby zaznamenávali všechno, co sní během dvou týdnů. U obou skupin velká snídaně prostě jenom přidala na kaloriích, které do sebe za den dostali. Ať už jedli snídani, nebo ne, nemělo to žádný vliv na příjem kalorií ve zbývajících částech dne. Jinými slovy to není vždy tak, že by velká snídaně byla vykompenzována menšími porcemi jídla přes den. Na Cornellově univerzitě bylo provedeno několik studií, které dodaly váhu argumentu, že zřeknutí se snídaně nemusí být nutně špatné – může pomoci hmotnost shodit, nikoli nabrat.“
Obě autorky mají skvělou zkušenost právě s nesnídáním, či spíše počkám si na chvíli, kdy máte ráno doopravdy hlad. Také zhruba ČTYŘ hodinové pauzy mezi jídlem, které byste měli udělat mezi odpoledním a večerním jídlem. Tři až čtyři hodiny jsou přesně tou dobou, kdy se tělo dostatečně vyrovná s předchozím jídlem a začne zpracovávat i tuky a jiné látky, v podstatě čistit ledviny, játra… tím, že neustále něco uzobáváme, tělo nemá šanci se přepnout do režimu, ve kterém může zpracovávat tuky a věnovat se očistě. Podle autorem nejsme tvorové stvoření k uzobávání, popásání se… jsme tvorové stvoření k jednorázovému najedení a potom k době, ve které své jídlo trávíme. Tohle je podle mne velmi zajímavá teorie, která – jak tu je také správně položeno – nemusí vyhovovat všem typům organismů! Není to dogma! – ale stojí za vyzkoušení, protože pro mne je třeba takový způsob stravování nesmírně efektivní a cítím se lépe. Francouzi také sní hodně jídla, ale mají dlouhé pauzy a potom se jídlu věnují v klidu a po delší časový úsek. Ideální! Možná zjistíte, že uzobávání vás unavuje, tloustnete…
A i když jsem si z této knihy nevzala tolik k srdci cvičební plány, vzala jsem si ty stravovací. Možná z Nestárnoucího těla po čase zapomenu polovinu obsahu, ale čtyřhodinové pauzy a vědomí, že když se nasnídám, tak toho za celý den posléze vlčím hladem sním mnohem víc a budu víc v nepohodě, jsem si tu ověřila a ponesu si dál. Je tu mnohem víc tipů pro každého a každý si jistě vybere to své.

Komentáře (0)