Muž jménem Ove je prostě neschopný zemřít.

recenze

Muž jménem Ove (2014) / Tev

originál: En man som heter Ove (SE); vydalo Forum Bokförlag (2012)
Česká republika: vydal Host (2014)
překlad: Jitka Herčíková
336 stran

---

O Ovemu jsem se poprvé dozvěděla, jak už jsem, tuším, jednou zmínila, prostřednictvím ne tak dávného hitu 'Ove jako audiokniha', která se stala populární snad mezi všemi knižními blogery, kteří získali možnost si ji poslechnout. Na knihu jsem nečetla ani jednu recenzi, obsah jsem znala jen stroze. Poslední dobou mne však hlodalo jakési nutkání, a nakonec jsem si řekla, proč by ne. Upřímně jsem nevěděla, co od knihy čekat (a aby ne, když jsem vlastně nevěděla o čem je), z počátku jsem se navíc nedokázala s Ovem nijak sžít a nebyl mi moc sympatický. Ale postupem...

---

Ove je devětapadesátiletý zatrpklý muž, který by se s někým hodiny dohadoval jen kvůli tomu, že ve věci jde o princip, každé ráno vstává ve tři čtvrtě na šest, vaří si poctivou kávu, kterou dle něj dnes už nikdo uvařit neumí, chodí na pravidelné pochůzky a nakopnutím zkouší pevnost značek a cedulí. Před několika lety byl sesazen z pozice předsedy družstva, kterou převzal jeho nejlepší přítel, ale tím, že si pořídil BMW, spáchal něco jako vlastizradu - Ove totiž drží zásadu, že jediné auto hodné koupě je saab. Jeho život je už jen jeden velký stereotyp a když se ke smrti manželky Sonjy přidá i nucený odchod z práce, proč by přeci nespáchal sebevraždu.

Jenže to by se do poklidné čtvrti nemohla přistěhovat jedna rodina, s hlavou rodiny mamelukem, dva metry vysokém, jeho drahou těhotnou temperamentní ženou, Íránkou a dvěma dcerkami, kteří z ulice vyhnali klid a nabourávají poštovní schránky. Sousedé navíc stále Oveho obtěžují a neposkytnou mu tak jedinou chvilku, kdy by se mohl o sebevraždu pokusit. Navíc ho začne pronásledovat jeden otravný kocour a když už si Ove myslí, že život nemá smysl, spustí se události, který ten život plně změní; ale na ty si čtenář musí chvíli počkat :).

Ove zjišťuje, že v životě se ještě nějaké to dobro skrývá a z pochmurného a mrzoutského staříka, se kterým jsme se seznámili na začátku četby, se stává muž, který již není životem tak zklamaný. Nachází radost a z oněch sousedů, kteří ho v minulosti činili jen ještě více zatrpklým, se stávají Oveho dobří přátelé, kterých přeci nikdy není dost. Ove je přes svoji mrzutost, která se skrývá na povrchu, velice milý stařík, kterého si každý, po dospění k poznání jeho pravého já, zamiluje. Muž jménem Ove je jednoduše jeden z nejlepších knižních hrdinů, jaké kdy literatura poznala. (No, zas tak asi ne, ale boží prostě je.)

---

"KLÁÁÁUN," zavyla tříletá a hopsala na lavici, což Oveho definitivně utvrdilo v domněnce, že tohle děcko jede v drogách.
- strana 123

---

Jak jsem psala v recenzi na knihu Kostičas, nakladatelství Host shledávám tím nejhnidopichštějším a na každou jejich nově vydanou knihu se moc těším, neboť, přece jen, každá jimi vydaná kniha je takovým malým knižním zázrakem. Když jsem zažala Oveho číst, pomyslela jsem si, že mne snad poprvé zklamalo, neboť k Ovemu si najít cestu, to chce věru nával trpělivosti :). V určitých chvílích jsem si o něm myslela, že jeho mrzutost je až přehnaná a zbytečná; a pak čtenář pokročí a Oveho ve všem pochopí. Pochopí, proč je takovým, jakým je a začne s ním ve všem soucítím a jeho mrzutost mu bude prominuta.

Oveho příběh není ledajaký. Není přehnaně oslnivý, je to příběh ze života, který je však podán neobyčejným stylem a nechybí ani pořádná dávka smyslu pro humor. Byl to jeden krásný večer, když už zbytek domu spal a já si Oveho pustila. Již nevím, jaká část knihy to byla, hrozně jsem se u ní ale nasmála. Vážně moc. Až jsem se bála, že přes tu zeď rodinku probudím. A pak, chvíli poté, jsem najednou začala brečet. Brečela jsem moc a nemohla přestat, tak mě Oveho příběh zasáhl. Leč to samozřejmě nejspíše bude tím, že já bulím snad u všeho. (No jo, tak jsem přecitlivělá, to je toho.) A nakonec, když jsem doposlouchávala poslední kapitoly, rozbrečela jsem se nanovo.

Kniha se nezabývá jen příběhem v přítomnosti, velice často se však dostáváme do minulosti a právě to jsou ty chvíle, ze kterých bude pramenit naše pochopení Ovemu směřované. Ove je svérázný stařík, který miluje řád, dobré nářadí a je přesvědčen jen o své pravdě. Ove pochopí, že nic není černobílé, a díky němu to vlastně pochopíme i my.

---

"Přestaň se tolik litovat. Kdyby bylo po mým, tak bys bydlel u tý malý doma a z toho kousku, co ti ještě zbylo z ocasu, bys už neměl vůbec nic. To si uvědom!" zahromoval na kocoura ve snaze změnit téma.
- strana 192

---

Upřímně mohu říci, že jsem se do Oveho zamilovala. Vážně. Je to takový román, jehož humor vykouzlí úsměv na rtech (u mě to byly ty záchvaty smíchu), jehož originalita se vymyká normálu. Fredrik Backman se do nynější knižní scény výrazně zapsal, a můžeme jen doufat, že jeho další dvě knihy (které snad vyjdou i v českém překladu; či již vyšly?) budou stejně tak dobré, jako tato. A společně s tím doufat i v to, že plánovaná filmová verze knihy bude stejně tak osobitá a do role Oveho vyberou toho pravého mrzouta :).

Knihu doporučuji snad všem, neboť v tomto případě mne ani nenapadá, příznivcům jakého žánru konkrétně bych ji doporučit měla. Nu, myslím si, že knihu se však zamiluje každý, jednoduše. Já... ráda bych o knize napsala něco smysluplného a něco více, stále bych ale jen opakovala, jak je kniha dokonalá. Pro tentokrát mi prostě věřte a knihu si okamžitě přečtěte :).

*Recenze dostupna i na www.infinity.blog.cz + recenze na audioknihu.*

Komentáře (3)

Přidat komentář

---