Muž a jeho pes

recenze

Jasno Lepo Podstín Zhyna je kouzelným příběhem jednoho osamělého a samotářského muže a stejně tak opuštěného a světem zrazeného psa. Tyhle dva jednoho dne svede dohromady osud, možná náhoda, možná prozřetelnost možná něco úplně jiného. Podstatné je, že se tihle dva pomalu stanou nerozlučnými přáteli a parťáky, kteří začnou žít jeden pro druhého, navzájem se podporují a drží se, aby překonali všechen marast, zlo a křivdy, kterých je svět plný a který oba tak silně vnímají.
S mužem a jeho psem prožijeme celý jeden rok, který zároveň jistým způsobem mapuje celý jejich život. Společně s nimi se budeme prohánět po pláži, necháme si laskat kotníky teplými mořskými vlnkami, necháme se laskat přímořským vánkem přinášející příslib něčeho lepšího. Spolu s nimi se budeme celý rok bydlet v jednom malém útulném domku, jednou za čtrnáct dní si půjčíme knížku s místní pojízdné knihovny a jednou za čas zajedeme do města do obchodu pro pár nejnutnějších potravin. Muž a jeho pes vlastně žijí báječný život, ve kterém není místa pro nikoho dalšího. Není to totiž potřeba. Ti dva si naprosto vystačí. A nikoho dalšího nepotřebují. Můžeme být vlastně rádi, že nás na ten jeden rok přizvou do svého malého soukromého vesmíru a dovolí nám nakouknout pod pokličku jejich prazvláštního a jedinečného vztahu.
Co se mi na téhle knížce opravdu moc líbilo, byl způsob, jakým je napsaná. Po celou dobu totiž muž prostřednictvím autorčiných slov, promlouvá náš mužský hrdina ke svému psímu kamarádovi. Vypráví mu o tom, co je ten den čeká, o tom jaký je svět kolem nich, jaký je ten a ten člověk, kterého potkají. Celý příběh, který před námi vyvstává stejně pomalu, jako když necháváte na sluníčku vykynout těsto na koláč nebo lívance, sledujeme, prožíváme a vnímáme pomocí mužova vyprávění a kouzelných popisů, které nám náš člověk vypráví svými něžnými slůvky, které nás ukolébají a doslova vnesou do jeho světa a světa jeho věrného psa, který se pro něj stane jakousi záchranou kotvou, které se drží, aby – snad – vlastní rukou neskoncoval se svým životem a navždy neopustil svět, do kterého tak úplně nezapadaná a který je mu cizí a na hony vzdálený.
Jasno Lepo Podstín Zhyna je, jak už jsem napsala na začátku báječným, čtivým a magickým čtením zachycující jedno velké nerozlučné přátelství, které se nevyskytlo jen tak z ničeho nic, ale na kterém bylo třeba pracovat. Je to příběh o důvěře, kterou je třeba si k tomu druhému, ať už je to člověk, pes nebo třeba kočka, vypěstovat. Na které je třeba pracovat a kterou je třeba střežit, hlídat a opatrovat. A to s láskou, něhou a péčí, které jsme schopni.

Komentáře (0)