Motiv X

recenze

On je za pět dní Štědrý den. Měla bych šílet a být ve stresu, že to ještě nemám doma nazdobené, že nemám nakoupenou hordu jídla a zabalené dárky. O cukroví už vůbec nemluvím. Měla bych se činit a všechno dát do kupy. No jo, měla. Jenže mně přišel pod ruku nový Ahnhem.

Takže veškeré vánoční honby za nejlepšími ozdobami šly stranou. I když je pravda, že jen na dvě odpoledne, protože nový případ Fabiana Riska je tak strhující, že vás nenechá knihu odložit.

Celý příběh pozvolna navazuje na události v předchozím románu. To ovšem neznamená, že si Motiv X nemůžete přečíst jako samostatnou knihu. Bude to fungovat dobře, jen vám utečou některé souvislosti, které věrným fanouškům série naopak udělají radost.

Je to strašné! Způsob, jakým byl zabit jedenáctiletý syrský uprchlík, je opravdu ohavný. To musela udělat nějaká hodně zvrácená rasistická zrůda. Bez ohledu na okolnosti je třeba vraha dopadnout, postavit ho před spravedlnost a utišit tak rozbouřené emoce mezi zastánci a odpůrci migrantů.

Hnusný, ojedinělý případ. Jenže jak to tak vypadá, ojedinělý případ to není. Nebo jak se to vezme, svého druhu je ojedinělý, jenže další ohavné, zdánlivě spolu nesouvisející vraždy přibývají. Jak se zdá, na scéně je vrah, který vraždí zcela bez konkrétního motivu, náhodně, nikdy si nevybere typově stejnou oběť dvakrát, ani vražednou zbraň.

Co naplat, Fabian se musí zmobilizovat, nechat svou postřelenou dceru dál spát komatovým spánkem a jít hledat vraha. A není na to sám, vraždy jsou tak strašné, že se vrací i jeho nadřízená Astrid Tuvessonová, která kvůli případu přerušila svoji protialkoholní léčbu.

Stará parta je zase zpátky, můžou naplno pátrat po nevypátratelném a nevyprofilovatelném pachateli. Snaží se, ukrutně se snaží, i když jim v tom brání jejich osobní pohromy, a také vzkaz od zesnulého kolegy Hugo Elvina. Ten poukazuje na korupci mezi jejich řadami.

Tak dobrý a funkční tým se pomalu rozpadá.

A to hraje našemu vrahovi náramně do karet. A tak vraždí své náhodné cíle různými zvrácenými metodami a policii nechává zcela bezradnou.

Těch pět set stránek uteklo jako nic. A dobře tomu pomohly krátké kapitoly vždy zakončené v tom správném místě, které vás nechá napnuté a nutí vás číst dál. A vy čtete, jste zhnuseni těmi živými popisy vražd, bojíte se o osudy svých oblíbených hrdinů a snažíte se pochopit nepochopitelného sériového vraha.

Když jsem byla v knize někde za půlkou, nemohla jsem přestat myslet na Kostkaře od Luka Rhineharta a jeho život řízený kostkou. O to větším překvapením mi bylo, když jsem zjistila, že se touto knihou Stefan Ahnhem opravdu inspiroval.

V každém případě jde o další skvělý autorův počin a já už se nemůžu dočkat pokračování série, protože abych byla upřímná, ten konec tak úplně neuspokojil můj hlad po odpovědích! Já chci vědět všechno!

Takže asi tak. Já jdu zdobit stromeček a psát Ježíškovi o další díl!

Komentáře (0)