Mnoho povyku pro Zlodějku knih

recenze

Zlodějka knih (2009) / Long

Knihu jsem se rozhodla přečíst pro její výborné hodnocení zde na Databázi knih. Po přečtení musím říct, že nechápu, co na ní tolik čtenářů vidí.

Ze začátku mi dělalo problém se začíst. Byla jsem plná očekávání, jak si autor poradí s rolí Smrti jako vypravěčky. Uznávám, že to byl nelehký úkol, ale zejména na začátku knihy mě neskutečně sentimentální a velmi vědoucí řeči Smrti málem odradily. Rozhodla jsem se pokračovat ve čtení a opravdu jsem se časem začetla do děje. Souhlasím s tím, že vykreslení postav bylo povedené, obzvlášť Hanse a Rosy Hubermannových; z knihy na mě také dýchla chmurná atmosféra Himmelstrasse. Prostředek knihy se mi četl dobře a ke konci už to zase začalo váznout. Poslední kapitoly už jsem dočítala celkem netrpělivě a byla ráda, že jsem knihu dočetla. Samozřejmě jsem se nemohla ubránit dojetí při druhém osiření Liesel po bombardování Himmelstrasse, ale ocenila bych, kdyby mi vypravěčka Smrt stále nepřipomínala, že mi osud Liesel nebo Rudyho má rvát srdce.

Kniha je docela čtivá, přináší něco nového a to je dobře - mně však přišla ta snaha o originalitu místy až příliš úporná a křečovitá. Autor knihy se pouští na tenký led a pro ozvláštnění knihy zachází možná až moc daleko, takže některé pasáže sklouzávají k patosu a lacině hluboké filozofii. K popularizaci tématu kniha určitě přispěla, ale nevím, zda může uspokojit i náročnější čtenáře.

Udělat vypravěče ze Smrti je odvážný počin - asi jsem od autora očekávala více pokory a .. střízlivosti? "Dozvíte se, že i smrt má srdce" - to mi přijde na knihu o nacistickém Německu opravdu příliš sentimentální trik. Kniha mě svou literární hodnotou nepřesvědčila.

Komentáře (1)

Přidat komentář

---