Miláček sobě

recenze

Ve světě panuje všeobecné mínění, že rektální alpinismus a vlezdopostelismus jsou zavrženíhodné aktivity provozované lidmi zavrženíhodného charakteru. Jenže v tomto díle je provozuje mladík tak roztomilý, že byste si jeho sladkými řečičkami nejraději pocukrovali svůj věneček a odevzdali mu jej i s celou svou sebeúctou. Takový je to Miláček.

Pravda, Georges Duroy není žádná prvotřídní partie. Bývalý voják pracuje na dráze, navštěvuje nevěstince, má jednu kapsu prázdnou, druhou zadluženou a vzdělání aby u něj pohledal. Je však šarmantní a okouzlující s příjemně vtíravými způsoby. A s tím už se dá pracovat…
Pan Georges Du Roy je ve společnosti poměrně oblíbený, těší se zájmu žen a má slušnou práci. Vydělává sice peníze, ale k luxusnímu pozlátku je to pořád daleko. Stále je však šarmantní a okouzlující s příjemně manipulativními schopnostmi. A s tím se dá také pracovat…
Baron Georges Du Roy de Cantel… - ale to bychom zase moc prozradili. Nechejme na Miláčkovi, jestli a jak to vymyslí a kolik smetánky (nebo hnoje) k tomu bude potřebovat.

Román francouzského kritického realisty je psán hravě a vtipně, s lehkým humorem a nádechem ironie osudu; nepodobá se tedy žádnému z vážných literárních kusů tehdejších spisovatelských gigantů. A přece skvěle vystihuje charakteristiku realismu – arivistický nevzdělanec, který nemusí chodit přes mrtvoly, aby se dostal na vrchol. Stačí mu jít přes postele a těch dosažených vrcholů bude mít hned několik. A to je přece nadčasová realita!

Komentáře (0)