Lukáš Pavlík: Vilma hraběka Lanjus z Wellenburgu - zhodnocení

recenze

Hraběnka Vilma Lanjus von Wellenburg (narozena 29. května 1887 v Pule, zemřela 7. června 1960 v Zell am See, provdána 26. března 1917 za korvetního kapitána Otto Kastnera) byla dvorní dámou Žofie Chotkové. Strávila v blízkosti rodiny následníka trůnu pouhý půlrok, který o mnoho let později písemně zaznamenala pro jednoho ze synů své zaměstnavatelky. Vilma v mnohém připomíná Irmu Sztárayovou - stala se dvorní dámou kdysi proslulé krasavice, jíž byla velice oddaná, byla s ní ve chvíli její smrti a stejně tak se snažila o uchování veskrze pozitivního a ničím nezkaleného obrazu své velitelky.
Sisiology bude jistě zajímat, že Vilmin otec August se coby příslušník rakouského námořnictva účastnil několika cest císařovny Alžběty na jachtě Miramar v letech 1896-7.
Vilmin čtyřiadvacetistránkový spisek byl určen pro Maxe Hohenberga, což předurčuje jeho celkové ladění - ačkoli Vilma neoslavuje svou paní zdaleka tak vznosně a poeticky jako Irma Sztáryová císařovnu Alžbětu, nenajdeme v hraběnčiných záznamech žádné negativní rysy Žofie Chotkové. Trochu jiné je to s jejím manželem. V umírněné formě se Vilma zniňuje o jisté ješitnosti Františka Ferdinanda, který si nechal vyrobit speciální lampu, protože se bál, že elektrické světlo přispívá k vypadávání vlasů, o jeho zálibě v šampaňském a o utahováním si z hostů. Poslední poznámku autorka zmírňuje tvrzením, že následník trůnu se do ostatních navážel "natolik dobromyslným způsobem, aby se nikdo ze zúčastněných nemohl cítit uraženě", což je vzhledem k povaze Františka Ferdinanda nutno brát s rezervou.
Zdá se, že Vilma se kromě běžných povinností dvorní dámy hodně zabývala i dětmi své zaměstnavatelky, protože jejch učební a volnočasový program je ve spisku hojně zmiňován, rovněž na fotografiích se velmi často objevuje spíše v pozici guvernantky následníkových ratolestí než jako dvorní dáma jeho ženy. Zdá se tedy, že rozdíly mezi jednotlivými funkcemi byly v urozené domácnosti poněkud smyté a přizpůsobené požadavkům páru, který oceňoval spíše několik málo věrných ve svém okolí.
V celém spisku není ani jediná zmínka o Žofiině postavení. Při zmínce o taneční slavnosti v Schönbrunnu Vilma konstatuje, že Žofie "vyčnívala z davu svým střídmě elegantním zevnějškem" (zde je ovšem nutné podotknout, že Žofiino postavení se lety přeci jen postupně zlepšovalo; císař ji povýšil na vévodkyni, přijímána byla i zahraničními monarchy - najdeme ji na fotografiích spolu s rumunskou královnou Carmen Sylvou či v doprovodu ženských příbuzných císaře Viléma II.). Vilma rovněž ujišťuje o naprosto srdečném vztahu s Karlem a Zitou.
Díky časovému odstupu mezi událostmi a jejich písemným zaznamenáním se Vilma dospouštěla určitých nepřesností, které editor v nejkřiklavějších případech uvádí na pravou míru, ale jinak nechává promlouvat autorku spisku a nijak do jejího textu nezasahuje, nejedná se tedy o kritickou edici, pouze o zpřístupnění překladu českému čtenáři, který je v závěru doplněn o krátné medailonky nejdůležitějších postav.
Vadou na kráse překladu je ovšem chyba na straně 27, kde najdeme spojení "Jeho Majestát", což je chybný překlad výrazu "Seine Majestät", běžně překládaného jako "Jeho Veličenstvo". Najdeme i pár překlepů - Traunkirschen místo Traunkirchenu na str. 83.
Velkým kladem publikace je výborná obrazová příloha, kde najdeme mnoho dosud nepublikovaných fotografií, opatřených podrobnými popisy.

Komentáře (0)