Krucifix vstává z mrtvých

recenze

Dvojitý kříž (2012) 4 z 5 / DaveBukowski
Dvojitý kříž

Los Angeles září temnotou a ulicemi se prohání bestiální vrah, na kterého je nemožné dosáhnout. Nedělá chyby, plánuje, provokuje. Co je však nejstrašnější, má být už podle všeho mrtvý…



V opuštěném domě uprostřed pustiny je nalezeno neobyčejně zohavené tělo zavražděné ženy. Její smrt byla nepochybně opravdu dlouhá a velmi bolestivá – někdo jí totiž zaživa pečlivě odřezal kůži z tváře a posadil před zrcadlo.

Celý zločin se zdá být naprosto dokonalý. Vražda je provedena s doslova chirurgickou přesností, identifikace oběti je v podstatě nemožná a na místě činu není jediná stopa. Co je ještě horší, zdá se, že se nejedná o první vrahovo dílo. Vyrytý dvojitý kříž na zátylku oběti naznačuje spojitost s roky starým případem, jehož usvědčený pachatel se oběsil ve vězení.

Případ má na starosti detektiv Robert Hunter, který se sám účastnil vyšetřování tzv. „Krucifixového vraha“. Vždy měl však pochybnosti, zda byl opravdu dopaden ten pravý. Jak se zdá, jsou oprávněné – Krucifix je podle všeho živý a opět v plné síle.

Proč však čekal skoro dva roky, než spáchal další vraždu? A kdo byl odsouzený, jenž se dobrovolně přiznal a následně si vzal život? O co Krucifixovi jde? Vybírá si své oběti nahodile?

Chris Carter, bývalý výslechový psycholog s vystudovaným myšlením zločinců, nabízí příběh, u kterého si možná zezačátku budete říkat, že je vám povědomý. Bezchybný, manipulativní vrah, který má zřejmě náboženské motivy a „spravedlnost“ koná výhradně tím nejnásilnějším možným způsobem… Ano, je to světoznámé Se7en. Při zpětném pohledu tenhle pocit však naštěstí úplně zmizí. Pravda je, že sám o sobě není Dvojitý kříž kdovíjak originální, nicméně čím dál víc se ukazuje, že to nemusí být nutně překážka. I tak má totiž tato kniha své kouzlo - temnost, zapletenost a některé až hypnoticky brutální scény se dokážou zarýt do paměti.

Největší dominantou Dvojitého kříže je především napětí. Kapitoly jsou výborně dávkovány a vygradovány, proto není zrovna lehké přestat číst. Velkých i těch menších odhalení je tu opravdu spousta, ještě více pak na posledních osmdesáti stranách.

Vzhledem k autorově minulosti není divu, že ani psychologie nezaostává za nejlepšími současnými detektivkami. Dialogy, pointu, motiv, to všechno Carter ovládá, ale. Má výtka se dá pochopit, když příhlížím k tomu, že se jedná o autorovu prvotinu, přehlédnout však ne: chybí mi tu lepší psaní. Ono to může být v překladu, ale zkrátka jsem zde nenalezl ani jednu scénu, kdy bych si v duchu říkal Sakra, takhle by se mělo psát!, což u těch nejlepších spisovatelů považuji za samozřejmost.

K dokonalosti tedy vůbec nechybí mnoho; jen praxe. Popravčí už leží na poličce, pevně doufám, že kvalita se bude stupňovat! Protentokrát 85%.

Více recenzí najdete na: dave-bukowski.blog.cz

Komentáře (0)

Přidat komentář