Kroniky pozůstalých: Falešný polibek

recenze

Pokud jste tuto knihu četli, odhalili jste vraha? / Jaká mapa v knize se vám líbí nejvíce?

Poslední přečtená kniha v měsíci březnu pro mě byla trochu překvapením. Opěvovanou sérii Kroniky pozůstalých už jsem zaznamenala, ale pořád jsem si říkala, jestli to pro mě nebude už moc “young“, spíš než “adult“. Ale bylo to akorát :D. Takže jestli váháte ze stejného důvodu, můžete se na ni juknout.
Jedná se tedy o YA fantasy a to je jeden z mých oblíbených žánrů v tomhle náročném životním období kombinace rodičovství a návratu do práce – potřebuju něco chytlavého, jednoduššího (abych nemusela v hlavě dolovat informace o osmdesáti postavách a dvaceti dějových linkách) a čtivého. Falešný polibek tohle všechno splňuje.
Také mám ráda ve fantasy romantickou linku, ideálně včetně nějaké té erotiky. Té se tady moc nedočkáme, ale o romantickou linku vás tady neochudí, ba naopak. Příběh se vlastně točí jen kolem romantiky.
Princezna Lia mi byla docela sympatická, líbilo se mi, že udělala sobecké rozhodnutí a nebyla prvoplánově superkladná hrdinka. Zároveň mě bavilo sledovat její vývoj v knize. Rafe a Kaden měli velmi zajímavou formu vyprávění (v knize se střídá vyprávění Liy a těchto dvou) – do poslední chvíle jsme nevěděli, kdo je kdo – princ nebo vrah?
Zdálo se mi to průhledné a tak jsem si myslela, že to bude přesně naopak :D. Ale neřeknu vám, jak to nakonec bylo :P.
V knize najdeme i mapu, která není z nejlepších, ale je pěkně zpracovaná a opravdu jí v příběhu užijete. Takže počítejte s cestováním.
Závěr je jak jinak než otevřený, ale bohužel nemohu pokračování číst hned. Nechám si ho na duben/květen. Už teď se nemůžu dočkat.

Obálka a grafika: Obálka se povedla. Já, jako milovník zelené barvy, jsem moc spokojená.

Verdikt: Není to vrchol žánru, ale myslím, že se kniha opravdu povedla. Chvílemi byla trochu vleklejší a tak nehodnotím plným počtem, ale celkově jsem spokojená. Doporučuji .

Komentáře (0)