Kniha s vražedným humorem

recenze

Alan Emanuel Karlsson se v den svých stých narozenin sebere a jednoduše zmizí, čímž obrátí celé Švédsko vzhůru nohama. To však není poprvé, co se Alanovi něco podobného přihodilo. O politiku se sice nikdy nezajímal, ale ovlivnil ji víc než leckterý prezident - a to hned několikrát. Co se ale Alanovi podaří provést tentokrát? A změní svět k lepšímu nebo k horšímu?

Stoletý stařík je kniha specifická snad úplně vším. V první řadě nabízí dvě časové osy. V některých kapitolách se dozvídáme o tom, co všechno se stalo poté, co stoletý stařík vylezl z okna a zmizel, v jiných kapitolách si můžeme přečíst, co všechno Alan ve svém životě dokázal, s kým se setkal a jak se (ne)měnil jeho názor na politiku a svět obecně.

"Vyložili jsme si to tak, že má namířeno do Lotyšska, ale vy, pane státní zástupce, jste v těchhle věcech zkušenější než my, takže si to možná vyložíte jinak?"
"Blbče," pravil státní zástupce.
"Blbče?" zopakoval Alan. "Tak mi ještě nikdo nikdy neřekl. Pravda, Stalinovi když byl vzteky bez sebe, uklouzlo pse a kryso, ale blbče nikdy." (~ str.287)

Ovšem tím nejlepším, co kniha může nabídnout, je naprosto vražedný humor. Tím nemyslím černý humor (ovšem ten se v knize čas od času vyskytne taky), ale humor, který vás donutí se smát tak dlouho, až budete skoro mrtví. V ukázkách, které jsem vybrala pro tuto recenzi, se ale tento humor možná tolik nepozná, protože je svázaný s dějem a napsaný tak, že ten, kdo knihu nečetl, mu často neporozumí...

Styl psaní Jonase Jonassona se většinou odvíjel od prostého konstatování skutečnosti, která byla ovšem většinou tak absurdní, že jsem se musela smát. (A zase jsem měla ten skvělý nápad si knihu vzít do autobusu.) Autor dokázal vytvořit skvělé postavy i situace a neměnné tempo příběhu, takže jsem se mohla na všechno v klidu soustředit a všemu jsem rozuměla.

Na rozdíl od ostatních čtenářů jsem neměla problém se do knihy začíst - spíš jsem si od ní potřebovala odpočinout. Stoletý stařík rozhodně není jednorázovka, i když se to tak může na první pohled zdát. Zvlášť popisy Alanovy minulosti pro mě byly trochu čtenářským oříškem... Naštěstí jsem dávala pozor při dějepise, takže jsem porozuměla všem událostem, které byly v knize zmíněny.

Také se ještě musím zmínit o postavách. Všechny byly naprosto autentické, měly svůj vlastní příběh (i když na konci dva) a hloubku a nenašla jsem na nich nic, co by se mi nezdálo nebo nelíbilo. Bylo zajímavé vidět, jak se různé osoby vypořádávají s těmi stejnými, ale poněkud neobvyklými situacemi. Jsem si však jistá tím, že k srdci mi nejvíc přirostl Alan - člověk, který se nikdy nezajímal o politiku, ale ovlivnil ji víc, než kdokoliv jiný.

Alan mu poděkoval za pozvání a zeptal se, jestli by se nemohl vzdát kávy a místo toho dostat dvojitý koňak. Nixon odpověděl, že americký státní rozpočet snad unese obojí. (~ str. 308)

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel možná není kniha pro každého, protože ne každý má stejný humor, ovšem ten, kdo této knize přijde na chuť, ji bude číst zas a znova - možná do té doby, než mu bude sto let. Jonas Jonasson se postaral o to, aby se čtenář mohl zasmát a na chvíli utéct ze svazujícího a monotónního života někam, kde monotónnost neexistuje. Pokud si potřebujete odpočinout, rádi se zasmějete a nechcete číst nic jednorázového, je Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel kniha šitá na míru přímo pro vás.

Kniha: 4,5/5
Obálka: 3/5

A nezapomeňte, že je tak, jak je a bude tak, jak bude...

Marky

Komentáře (0)