Kniha, na kterou jen tak nezapomenete

recenze

Kniha vzpomínek (2015) / Rinoa18

Je to zvláštní. Žijeme v jednadvacátém století. Umíme vyléčit rakovinu. Dokážeme z muže udělat ženu a naopak. Můžeme nahlédnout do nejzazších koutů lidského těla bez jakéhokoliv vnějšího zásahu. A přesto stále existuje několik strašáků, kteří nás dovedou položit na lopatky. Alzheimerova choroba je jedním z nich.

Claire je něco okolo čtyřicítky. Má dvě úžasné dcery a mladšího manžela, který ji neskonale miluje. A taky Alzheimera. Její nemoc postupuje rychle. Rozhodně nečekejte, že ji budete sledovat od samého začátku. Autorka se s námi skutečně nemazlí. Již na úvodních stranách, kdy si Claire vyjde jen na konec ulice a téměř okamžitě zapomene, kde je, se mi sevřel žaludek. Ale vytrvala jsem!

Ačkoliv by se dalo předpokládat, že jako čtenáři nahlédneme především do psychiky hlavní postavy a budeme svědkem postupného rozkladu její osobnosti, není to pravda. Ne tak úplně. V kapitolách se nám totiž střídají vypravěči. Kromě samotné Claire tak postupně poznáváme jejího manžela Grega, dvacetiletou dceru Caitlin a poměrně svéráznou, avšak milující matku.

Věřím ve štěstí a přízeň osudu; věřím v předurčenost a v to, že nic na světě se neděje náhodou. Nyní v tom nacházím útěchu, protože jsem si jistá, že všechno má svůj důvod, i to, že člověk ztrácí svoje milované… dokonce i to. A protože znám Claire lépe než kdo jiný, vím, že dokud to jen trochu půjde, bude plát jasněji než kterákoli hvězda na nebi: bude zářit, dej se co děj. A taky vím, že už brzy, hodně brzy, budu muset zkrotit vztek a říkat jí jenom, že ji mám taky moc a moc ráda.

Kromě střídajících se pohledů hlavních postav tu máme také jeden takový spojovník, kterým je Kniha vzpomínek, již celá rodina vytváří a doplňuje. V mezerách mezi jednotlivými kapitolami ze současnosti se tak jejím prostřednictvím vracíme do minulosti a dozvídáme se podrobnější informace o životech našich hrdinů. A věřte mi, je opravdu zatraceně těžký si někoho z nich neoblíbit.

Tato kniha je mojí premiérou, co se týče mistrovského vypravěčského umění Rowan Coleman. A ačkoliv v ní některé pasáže mohly zcela chybět, vůbec nikoho neurazí. Vlastně se autorce podařilo to, co se ve spojitosti s tímto obtížným tématem vyskytne jen velmi vzácně – ve výsledku se nese v pozitivním duchu.

Pokud tedy máte strach, že to nezvládnete, myslím, že zbytečně. Ačkoliv kniha působí velmi realisticky, Rowan nás celým příběhem provází s lehkostí doteku motýlích křídel. A můžete si být jistí, že ať už člověk churaví sebevíc, je tu jedna věc, která nikdy nezmizí. Odpověď na ni už si ale musíte najít sami…

PS: Takto krásně zpracovaná kniha s ještě hezčím obalem se jen tak nevidí. Díky za to. Pastva pro oči i pro ruce.

Zdroj: stripkypribehu.blogspot.cz

Komentáře (2)

Přidat komentář

---