Když se nad dvory stahují mračna, musí se všichni rozhodnout, na čí straně budou stát

recenze

Dvůr mlhy a hněvu (2017) / Snow Fairy
Dvůr mlhy a hněvu

Poté, co si Feyre prošla s Amaranthou nejtěžšími zkouškami, poté, co jim podlehla, a poté, co se vrátila silnější a nesmrtelná, se to, co je darem zdá spíše prokletím. Její život na Jarním dvoře je na první pohled krásný. Její vladař ji miluje a udělal by pro ni první poslední. Všechno se obrací v její prospěch. Má všechno a přesto, jako by neměla ani zlomek. Pak se jednoho dne stane něco, co všechno změní. Navždy a naprosto jednoznačně.
Padesátiletá krutovláda Amaranthy se podepsala na všem kolem. Stejně tak na všech a na některých možná více než na jiných. Feyre musí čelit překážkám, které ji staví do velmi těžkých situací a jak se ukazuje, boj o život ještě ani zdaleka neskončil. Tentokrát je v sázce mnohem více a stejnou cenu na životech může zaplatit nejen celý Prythian, ale s ním i svět smrtelníků. Je jenom velmi málo možností, jak se postavit zlu, které číhá na každém rohu, kde zrádce může být i člověk, který vás ujišťuje o nehynoucí věrnosti.
Jediný, kdo s tím vším může ještě něco udělat je Feyre, která než se dostane, kam potřebuje, bude muset obětovat více než by kdy považovala za únosné...

O tom, že Sarah J. Maas má první díly svých sérií o něco slabší, jste už asi slyšeli. Moje pocity z prvního dílu byly, nicméně, velmi pozitivní a okamžitě jsem se zamilovala. Člověk ale po prvním dílu neví, co dál čekat. Většinou se nechá překvapit a unášet na vlnách světa, který autor nebo autorka vytvoří. Ovšem nikdo nečeká, že Sarah J. Maas své fanoušky velmi nerada uklidňuje a místo, aby jim dala alespoň špetku ujištění, vezme jim všechno a to hned na začátku.

Dvůr mlhy a hněvu je pokračování hodné všeho potlesku na světě. Kterého se mu, mimochodem, taky dostává. Prožívat všechno z Feyřiny perspektivy je velmi intenzivní čtenářský zážitek. Snoubí se v něm lidské pocity i nesmrtelné zážitky, které by člověka při první příležitosti složily na zem. Prožijete si útrapy, lásku, vzrušení, ale taky smutek, neštěstí. Nedá se říct, že je Sarah J. Maas autorkou, která bere na čtenáře ohledy, ale jestli něco, tak věci rozhodně dotahuje i do těch nejmenších detailů.

Dvůr mlhy a hněvu je od počátku napínavou a vzrušující jízdou a horské dráze. Přesně jako na zmínění atrakci. Jednou jste dole, jednou nahoře. Někdy mě napadá, že čtení knih Sarah J. Maas by mělo být považováno za vrcholový sport. Na začátku je čtenář odhodlaný a má víru, že všechno dobře dopadne a na závěr, pár posledních kapitol, křičí v duchu z plných plic (nebo možná i nahlas) jak je to zatraceně všechno možné. Mozaika z obrazů se skládá s každou přečtenou kapitolou a jestli se přes šest set stran zdá jako čtení minimálně na třicet let, věřte, že u Sarah J. Maas je to jako mávnutí kouzelného proutku. Najednou jste na konci a hledáte další stránky a další slova. V této knize nabírá boj mezi dobrem a zlem úplně jiného významu i vyznání. S Feyre a Rhysandem se dostáváte do té fáze příběhu, ze kterého už není cesty zpět.
Sarah J. Maas je výtečná autorka, jejíž knihy nezklamou. Dvůr mlhy a hněvu je čtení, které potřebujete a až ho přečtete, budete okamžitě chtít víc. Od světa, kde se snoubí akce i láska,hněv a nenávist s oddaností, dostanete také odpověď v případě, že řešíte dilema team Rhysand nebo team Tamlin. Sarah si připravila různé výhody pro své čtenáře, ale berte na vědomí, že s každou jednou výhodou přinásí nejméně tisíce es v rukávu, které vám jednoznačně vytřou zrak.

Komentáře (0)

Přidat komentář