Jejich životy jsou rozdílné. Osud mají ale společný.

recenze

Replika (2018) / Snow Fairy
Replika

Lyra je dívka, jejíž život se odjakživa odehrával za zdmi Havenova Institutu. Mezi čísly, která tam dostávají místo jmen a věcmi, kterým dala Lyra alternativní přezdívky. Považuje institut za svůj domov a život mimo něj si jen těžko dokáže představit. Pro ni je institut nedobytná pevnost, kde má každá replika své místo. Až do jedné noci, kdy je její takzvaný domov zničen.

Gemma naopak zná život venku. Nejraději by od něj utekla, od lidí v něm i od sebe samotné. Být středem posměšků celé škole není něco, co by si Gemma dobrovolně zvolila, vysnila. Jenže je těžké utéct od něčeho, od čeho tak úplně utéct nelze. Dokud se náhodou nedozví o spojení svého vlivného otce s místem, které je opředeno záhadami, Havenovým institutem. Takzvanou nehodu, která se v institutu stala, považuje za svou příležitost jak zjistit víc. A možná, jak najít ve svém životě konečně smysl.

Lyra a Gemma už by v podstatě nemohly být odlišnější. Přesto je jim oběma souzeno poznat pravdu, která jim byla celé jejich životy tak dlouho a tak pečlivě utajována. Dva životy se spojí v jeden a obě dívky budou jejich odhalení stát více než jen ztrátu iluzí a reality v podobě, jakou ji obě znaly.

Způsob, kterým Lauren Oliverová Repliku psala je asi nejvíce atraktivním aspektem celé knihy. Nicméně i přesto, že dystopií zná celý čtenářský svět už bezpočet, Oliver i navzdory tomu přišla s nápadem, jehož potenciál dosahuje až hvězdných výšin. Tomu, že se Replika dá číst na několik způsobů, kde nejvíce doporučuji číst kapitoly obou dívek střídavě, se nedá vůbec nic vyčíst. Je to originální, neokoukaný nápad, který se u knih až tak běžně nevidí. Ale jak všichni víme, celou knihu dělá to, co je uvnitř. Lauren Oliver je velmi kvalitní spisovatelka, která své knihy píše opravdu se zápalem, s nímž dokáže strhnout i své čtenáře. Právě onen zápal knize rozhodně nechybí. Její velmi osobitý a kvalitní styl psaní je také přítomen, díky čemuž úroveň knihy dál stoupá. Na druhou stranu, jak už jsem zmínila, přijít v dnes už v rozmanitém a rozsáhlém světě dystopií a sci-fi příběhů s něčím novým, se pomalu blíží statutu mission impossible.

Nemůžu říct, že by se mi Replika nelíbila. Osobně si myslím, že onen potenciál tam je a opravdu se snaží dosáhnout všech čtenářských očekávání a představ. Taky si myslím, že se rozhodně dá říct, že Lauren Oliver se začátkem knihy opravdu stoupá. Děj je dynamický a plný tajemství, které jen čekají, až budou odhaleny. Avšak čím více se kniha blíží ke svému konci a čím více se oba příběhy obou dívek spojují, tím více docházejí autorce síly. S tím vším, s čím se Replika blížila do svého finále, by si zasloužila o něco více šokující a nečekané rozuzlení. S tím množstvím potenciálu, který si s sebou Replika od začátku nesla, se na konci zdá poněkud nevyužitý. Replika ale má své velmi přitažlivé osobní kouzlo a kvalitní autorku stojící za opravdu skvělým nápadem, jak obohatit knižní si-fi svět. To, že Lauren Oliver opravdu umí psát, je fakt, který podporuje atmosféra. Je velmi reálná askutečná a jen se modlíte, že místo jako Havenův institut je opravdu fiktivní a ne naopak. Replika celkově, i přes maličkosti, rozhodně stojí za povšimnutí a ještě více stojí za přečtení.

Komentáře (0)

Přidat komentář