Když musíš, tak musíš.

recenze

Se záští (2017) / mmmisulka.r

Účel světí prostředky.
Když musíš, tak musíš!

---

Pokud si nepamatujete, co se stalo, jak můžete vědět, že nejste na vině?

Jmenuji se Jill Charronová, ano, na to si vzpomínám. Ale nevzpomínám si na minimálně šest týdnu svého života zpět. Teď ležím v nemocnici a okolo mě pípají různé přístroje, hadičky co ze mě vedou už ani nepočítám. Prý jsem byla se Simone na studijním výletě v Itálii. Ale kde je Simone? Proč je máma taková ustrašená a táta se tu neobjeví bez právníka? Protože je Simone mrtvá! A prý za to můžu já...

Jill je osmnáct let a je v posledním ročníku střední školy, po prázdninách nastupuje na Yale, půjde ve stopách svého táty i dědy. V životě ji nic nechybělo, hezký dům, otec patří mezi bohatší, dobře se učí, nedělá problémy. Jenže! Tohle všechno je fajn, kdyby jejich rodina držela pohromadě. Otec je opustil a to mu Jill nikdy nezapomene. Jenže to je v tomto příběhu vedlejší.

Důležitým bodem celého příběhu je totiž ten osudný výlet do Itálie, ze kterého se vrátila pouze Jill. Simone tam zemřela při autonehodě. Jill řídila. Jill přežila a všichni ji obviňují z vraždy své nejlepší přítelkyně. Proč?

Asi si říkáte, že vše je možné vysvětlit, jenže Jill to nedokáže. Ona si totiž nic nepamatuje. Jestli se jí vzpomínky vrátí, to je otázkou. A tak otec i jeho právník usilují všemožně o to, aby se Jill nemusela vrátit do Itálie a tam se zodpovídala z trestného činu.

Co se Jill v posledních dnech honí hlavou? Jsou to skutečné vzpomínky nebo jen představy toho, co ji bylo řečeno, že se stalo? Musí si vzpomenou, musí všem dokázat, že by své nejlepší kamarádce, kterou zná od čtvrté třídy, nic neudělala.

Můj dojem:
Na tuto knihu jsem celkem dost sázela, protože má zajímavý námět. Bohužel po dočtení přišlo malé zklamání. Hlavní hrdince je v knize osmnáct let, jenže celé se to jeví spíše tak, jako by jí bylo třináct.

Příběh vypráví sama hlavní hrdinka a občas je mezi kapitolami pár důležitých vsuvek ve formě přepisů z výslechu, statusů ze sociálních sítí nebo třeba i z podporujících blogů. Díky tomu byla kniha o dost zajímavější. Domnívám se, že kdyby tam tyto psané dodatky nebyly, kniha by ztratila své kouzlo úplně.

Styl psaní autorky je sice čtivý, smysluplný a souvislý, ale plně nevyužitý. Je ale možné, že v tom byl úmysl a ona to tak doplňovala právě těmi psanými dodatky. Těžko říct. Na mě to ovšem jako celek působilo dosti nedotaženě a chvílemi i nudně.

Nemůžu se ubránit dojmu, že je kniha vhodná spíše pro mladší čtenáře, ačkoli její téma je vážné a vyhovující všem věkovým kategoriím. Ale vzhledem k tomu, že autorka z hlavní (osmnáctileté) hrdinky vytvořila téměř uťápnutou dívku bez vlastního názoru a jakékoli bojovnosti a osobnosti závislou na rodičích, přišlo mi to, jako kdybych četla knihu pro teenagery. Středoškolačka, která se chystá na Yale? Takhle bych si ji rozhodně nepředstavovala.

Ve výsledku ale musím říci, že mě čtení bavilo i přes všechny tyto výtky. Autorka se nemůže zavděčit všem. Vím o spoustě dalších čtenářů, kteří jsou z knihy nadšení. Takže se určitě nebojte a knihu si přečtěte. Nemůžu totiž říct, že by za to nestála a to je podstatné.

---

Hodnocení: 68%
Za recenzní výtisk děkuji Knihám Dobrovský.

Komentáře (0)

Přidat komentář

---