Když lež vítězí

recenze

Jistě jsme všichni alespoň něco zaslechli o prusko-francouzské válce, jež probíhala v letech 1870 a 1871. Právě v tomto období se odehrává Dreyfusova aféra. Příběh židovského důstojníka, jenž byl obviněn z velezrady ve prospěch Německa jako německý špion. Jak se samozřejmě dalo očekávat, francouzské tajné služby se spletly a na Ďábelský ostrov do Francouzské Guyany poslaly nevinného vlastence.

Celá kniha začíná Dreyfusovým obviněním a veřejným odsouzením. Už první kapitola byla vylíčena, jako bych byla na tribuně a na nebohého Dreyfuse křivě křičela... Už tehdy mi nevinného bylo opravdu líto. Nesnáším nespravedlnost.

Georges Picquart, armádní důstojník, první polovinu knihy odhaluje Dreyfusovu nevinnost. V knize jsou vlastně dva příběhy. Jeden ten Dreyfusův a druhý, stejně zajímavý, Picquardův. Ze začátku se setkáváme s valnou dávkou popisu. Perfektně nám dopomůže k vžití se do atmosféry plné nespravedlnosti. Paříž je krásné město, ale uvědomila jsem si, že tou dobou bych tam opravdu nechtěla žít. V ulicích špína a smrad, podvody, nespravedlnost...

Myslím, že v dnešní době je v módě, se o ostatní nestarat a už vůbec ne jim pomáhat. Proto jsem byla dost mile překvapena, když se náš milý Picquart rozhodl, že pomůže z Dreyfuse setřást cejch opovržení.

Předtím, než jsem četla tuto knihu, jsem netušila, že někdy tak velký justiční omyl vůbec existoval. Vlastně jsem ani nevěděla, kdo byl Dreyfus. Myslím, že kniha člověka obohatí o spoustou nových historických poznatků.

V knize jsem se také setkala s antisemitismem, což je jedna z věcí, které mě překvapily. Neměla jsem ani ponětí, že již v letech 1870 bylo tolik antisemitistů. A ještě k tomu ve Francii! Už jenom kvůli tomu, že byl Dreyfus Žid, byl podle francouzů vinen.

Rozumím těm, které odrazuje pouhý pohled na tuto krásnou bichličku (mnoho stránek☺), ale mohu garanovat, že po trochu nudném popisu se dostanete do části, kde stránky ubíhají ani nevíte jak. Nebudu to nijak komplikovat - druhá část byla napínavější a bavila mě. A mimochodem, ta obálka je perfektní☺.

Robert Harris má za sebou již pěknou řádku knih. Bohužel jsem kromě Důstojníka a špeha žádnou nečetla a ani asi nebudu. Důstojník a špeh je obsahově těžká kniha plná informací, jež mě s každou stránkou překvapovaly čím dál více. Velké plus knize dávám za zachování skutečné události a přílišné nepřikrášlenosti (doufám☺).

Myslím, že kniha zaujme nejen milovníky historie.

Komentáře (0)