Julie Caplin, Cukrárna v Paříži

recenze

Nina Hadleyová má skoro třicet a ještě neví, co bude dělat, až vyroste. Zkusila několik zaměstnání, ale u ničeho zatím nevydržela. Naposledy se živila jako servírka, ale restauraci, kde pracovala, právě zavřeli, takže má zrovna na práci akorát upéct sem tam něco do rodinné farmářské kavárny, což není žádné vzrůšo. Obyčejné dorty pro turisty ji už nebaví, takže tápe a přemýšlí, co se svým životem dál.

Najednou se ale naskytne nabídka odjet do Paříže a pomáhat s cukrářským kurzem. Zní to jako sen! Háček je v tom, že kurz vede kamarád bratra Niny, Sebastian. V minulosti od něj zažila velké zklamání, když se do něj zamilovala a on její city neopětoval. A od té doby ho neviděla a nemá ho příliš v lásce. Sebastian je na tom podobně a není z této možnosti moc nadšený. Má sice nohu v sádře a chodí o berlích, takže pomocníka opravdu potřebuje, ale v Ninu vůbec nevěří. Protože jí navíc moc nevěří ani vlastní rodina a je u všech pořád jen ta nejmladší sestřička, kterou chtějí všichni chránit a rozhodovat za ni, usmyslí si Nina, že všem dokáže, že umí být samostatná, a že tuhle výzvu zvládne.

Sebastian je sice na Ninu ze začátku pěkně hrubý, ale naštěstí si Nina najde přátele mezi účastníky kurzu v cukrárně. Nina má sice plné ruce práce, protože jí toho Sebastian naloží víc, než si myslela, ale i tak si stihne užívat Paříž a dokonce s novými přáteli pracovat na něčem, co je pro Sebastiana zatím tajné, ale pokud se to podaří, bude to opravdu pecka! Ale co se stane, až se to všechno provalí?

Cukrárna v Paříži je moc povedený oddechový román, který je přeslazený maximálně dobrotami z cukrárny, ale vůbec to není nějaká přepísknutá mega love story, což jsem dost ocenila. Romantiky je tam tak akorát, aby jste si ji užili, ale zároveň jí neměli po krk. Prostě ani moc, ani málo. Musím říct, že po thrillerech, které čtu asi nejvíc, pro mě tahle kniha byla krásně odpočinková. Je to už třetí kniha ze série Romantické útěky od stejné autorky. Ty předchozí dvě, Kavárna v Kodani a Pekárna v Brooklynu, jsem ještě nečetla, ale teď vím, že po nich určitě jednou sáhnu, až budu mít zase náladu na něco lehkého a oddechového, jako byla Cukrárna v Paříži. Knihy na sebe prý nijak nenavazují, takže mi vůbec nevadí, že jsem začala až Cukrárnou.

Příběh se moc krásně četl a moc jsem si oblíbila všechny postavy, nakonec i nabručeného Sebastiana. Navíc na mě úžasně dýchla atmosféra Paříže a úplně jsem se chvílemi zasnila a viděla se, jak po tomto kouzelném městě opět pobíhám a navíc k tomu objevím takovou hezkou a útulnou cukrárnu s božskými zákusky. Kniha čtenáře podle mě umí skvěle vtáhnout do děje a atmosféry. Pokud hledáte milé a lehké čtení, doporučuju! :)

Komentáře (0)