Josefův osud

recenze

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Kniha vypráví příběh Josefa Lewkowicze, který jako mladistvý prošel šesti koncentračními tábory:
Liszki - krakovské ghetto a tábor nucených prací;
Krakow-Płaszów - tábor nucených prací, následně koncentrační tábor;
Mielec;
Osvětim-Březinka;
Mauthausen – tábor III. stupně; včetně přidružených táborů Melk, Almstetten, Ebensee)
aby přežil a svými osobními pamětmi se mimo jiné zasloužil o to, že se mnozí vykonavatelé zvěrstev zpovídali před tribunálem, byli usvědčeni a odsouzeni.

Za mých školních let jsme šli hromadně do kina na filmové zpracování Schindlerova seznamu. Stejně tak současná generace studentů by měla takovéto historické záznamy pamětníků číst v rámci školního kurikula.

Nebude to snadné čtení. Samozřejmě při něm zažijete smutek, možná i slzy, hlavně ale obavy, strach, frustraci, chvilkové oddychnutí a pak vše nanovo. Garantuji, že vámi při tom bude celým tělem vibrovat bezmoc, spousta otázek, nevěřícně budete kroutit hlavou a nebudete s to pochopit, jak se může jeden zástupce druhu homo sapiens chovat k jinému členu druhu homo sapiens natolik zrůdným a cíleně destruktivním způsobem. A právě zde je na místě, s ohledem na to, jaké události vidíme v současné době kolem sebe, a vlastně po celém světě, opět zopakovat to známé: „Nepoučili jsme se z historie? Pak jsme nuceni si ji zopakovat!“
Kniha se nevěnuje pouze letům zajetí, konci války, osvobození, stíhání nacistů. I Oskar Schindler zde má své místo. Ve druhé části knihy autor popisuje, jaké krkolomné cesty jej čekaly poté, co opět nabyl svobodu. Popisuje, jak, byť svobodný, nadále musel bojovat o své místo na zemi. Popisuje cestu k opětovné důvěře, a čemu vlastě svůj nově nabytý život zasvětil a čemu se věnuje. Jak jsem měla možnost nahlédnout do života Josefa Lewkowicze, nabyla jsem dojmu, že jestliže o kočkách se říká, že mají devět životů, u něj se musí jednat nejméně o dvojnásobek, a to jsem si vědoma, že pomyslné číslo hrubě podhodnocuji.

Těm, kdo něco takového nezažili na vlastní kůži, jsou takovéto zážitky nepřenosné. Místo klasické květnaté recenze si tentokrát neodpustím zanechání zmínky v online éteru v podobě několika vypůjčených úryvků. Nechám je bez komentáře, aby si k tomu každý udělal svůj obrázek. A ze všeho nejvíc doporučuji, aby si každý takto silné příběhy zapsané a zdokumentované v tomto případě Josefem Lewkowiczem a Michaelem Calvinem přečetl.

***
„Nejhoršími dozorci byli ukrajinští esesáci.“
„Nemusíte mít uniformu. Nemusíte po nikom střílet, nikoho bičovat nebo mlátit obuškem, dokud nepadne k zemi, a přesto můžete být tyran. Stačí nedělat nic, neposkytnout bližnímu pomoc.“
„Zeptejte se sami sebe: co byste dělali, kdyby vám zničeho nic sebrali všechno, na čem vám záleží?“
„Říká se, že na penězích nezáleží. Na chuti do života však ano, a když ji ztratíte, ztratili jste všechno.“
„…nikdy jsem nebyl tak rád, že měřím pouhý metr šedesát.“ (Tady přeci jen poznámka: Sama měřím těch 160 cm a ať se na místě propadnu, jestli si ještě někdy budu na tento fakt stěžovat.)
„Člověk byl míň než nic.“
„PAMATUJTE NA JEJICH UTRPENÍ!“
Simon Wiesenthal: „Naděje žije tam, kde lidé nezapomínají“.
„Svoboda není dar z nebes, musíme si jí zasloužit dennodenním úsilím.“
„Vzdělání je nesmírně důležité, protože zlo opět zvedá hlavu.“
„Vyber si život. Vyber si dobro.“
***

Komentáře (0)