Jen to, co je přechodné, je dokonalé

recenze

Přechodné dokonalosti (2012) / DaveBukowski

Někdy ani nepotřebujete strhující příběh, aby vás detektivka nadchla. Někdy stačí skvělý, oduševnělý vypravěč s citem pro lidskost. Přechodné dokonalosti jsou ukázkovým případem.

---

"Měl jsem práci, sport, občas jsem si někam sám zajel na dovolenou, někam si zašel s kamarády, kteří byli zdvořilí a vzdálení. A pak jsem měl samozřejmě taky knížky. Jistě, něco chybělo. Ale já jsem byl v dětství jeden z těch, na které udělalo velký dojem, když jim někdo řekl, aby pomysleli na africké děti, co umírají hladem."

Guido Guerrieri, naše hlavní postava, je osamocený, poklidně žijící chlapík, který ve volných chvílích mluví s boxovacím pytlem nebo bezhlavě brouzdá nočními ulicemi italského Bari. Běh jeho advokátské kanceláře je hladký a ničím nerušený, ale i když by Guerrieri nic jiného dělat nechtěl, občas se práce zdá tak trochu jednotvárná.

Proto se nad telefonátem starého přítele z právnické školy Sabina Fornelliho musí zpočátku jen pousmát. Jaký případ pro advokáta by mohl být tak závažný, že o tom Fornelli nechce mluvit po telefonu a dělá okolo něj takové tajnosti?

Když se však dozví, jakou práci má pro přítele odvést, úsměv ho přejde. Před šesti měsíci beze stopy zmizela náctiletá dívka jménem Manuela a dosud se nenašla, vyšetřování je už v podstatě zastavené a nikdo nedokáže říct, jestli Manuela vůbec žije či ne. Fornelli a jeho klienti - Manuelini rodiče - mají jen jediné přání. Aby Guerrieri znovu prošel policejní spisy a pokud možno našel nový směr, kterým by se pátrání mohlo rozjet. Ten ví, že tohle je pro rodiče spíše poslední zoufalá možnost, přesto práci přijme a slíbí, že udělá, co bude v jeho silách. Sám ale neví, jestli ještě vůbec existuje něco, čím by mohl případu pomoci.

Hledáte napínavý, spletitý, akcí nabitý, temný kriminální thriller, který vám nedá spát?

Tak to jděte o dům dále. Tady se nic takového nekoná.

Přechodné dokonalosti rozhodně není akční, kdovíjak temná ani geniálně vykonstruovaná kniha, a popravdě není ani moc napínavá.

Ovšem vadí to? Ne, nevadí. Vůbec!

Zní to divně, ale upřímně jsem od knihy už od začátku nevyžadoval ani jednu z těch věcí. Už jednou jsem totiž s Gianricem Carofigliem měl tu čest (Nevědomý svědek), a zjistil jsem, že u jeho románů o takové prvky zkrátka nejde. Samotné detektivní zápletce totiž (alespoň tentokrát) věnuje maximálně třetinu z těch zhruba dvou set šedesáti stran. Na zbývajícím prostoru se věnuje tomu, co dovede naprosto prvotřídně - popisu svých postav, a to z velké většiny té hlavní. A musím říct, že Guido Guerrieri je prostě jeden z nejsympatičtějších chlápků, o kterých jsem četl. Autor si vymyslel do pozadí spousty malých příběhů, jež melancholického, introvertního, ale také občas dost vtipného advokáta vykreslují do posledního puntíku. Lidskost z něj čiší na každé stránce a vy mu jakékoliv rozhodnutí sežerete i s navijákem. Občas vám dokonce připadá, že tu vlastně vůbec nejde o nějaké vyšetřování, jen jste si vyrazili s dobrým kámošem do hospody a posloucháte malé zábavné i smutné kapitolky jeho života. A vážně si to užíváte.

Samotný kriminální příběh, jenž je všechny spojuje, ovšem také nestojí za starou bačkoru. O nepředvídatelnou pointu, drobné zvraty a vypjaté scény výslechů není nouze, to celé je navíc zahalené v působivém hávu odlehčeného noir.

Všechno dohromady nám dává hrozně příjemný, oddechový čtenářský zážitek, který si možná nebudete pamatovat do smrti, rozhodně vám však zpříjemní pár prázdných dnů. Naprosto chápu, proč je Carofiglio v Itálii tak oblíbeným spisovatelem - na nic si totiž nehraje, vypráví upřímně a od srdce. Navíc nebrnká jen na jednu strunu a jeho romány působí dosti všestranně, takže tohle dopručuji asi každému.

82 %

Za recenzní e-book míří mé díky nakladatelství Host!

Více recenzí najdete na: dave-bukowski.blog.cz

Komentáře (0)

Přidat komentář

---