Jejich jedinou překážkou je oceán

recenze

Život pod vodou, v náručí oceánu, neustále se držet a neříct ani půl slova. To je něco, co Kahlen prožívá denně už 80 let. Jako přeživší ztroskotané lodi souhlasí s plnění služby Oceánu. Celých sto let pro něj bude jako siréna se svými sestrami, stvořenými stejným způsobem jako ona, zpívat svým smrtícím hlasem a přinášet mu tak nutné lidské oběti na nešťastných lodích odsouzených k zániku. Život sirény je dlouhý, má své výhody stejně jako nevýhody a pravidla, jejichž porušení by mohly jakoukoli sirénu stát život.
Kahlen byla celé ty dlouhé roky poslušná. Plnila svou povinnost a i přes veškerou bolest, kterou cítila, že její hlas způsobuje, nikdy nezaváhala. Dokud nepoznala, že láska k Oceánu se nikdy nemůže vyrovnat lásce k druhému člověku...

Prvotina autora vždy změní. Dosud neznámý autor se promění v bytost, kterou obdivuje svět. Ačkoli je Kiera Cass nejznámější pro svou sérii z dystopického prostředí, Selekce, není Siréna pro knižní svět neznámou. Někdy jsou prvotiny nejlepším počinem autora a definují tak jeho kariéru a budoucí tvorbu. Někdy jsou ale romány, které přichází později o něco lepší.

Musím říct, že jsem od Sirény dostala něco trochu jiného, než jsem čekala. Vztah, který mají podle Kiery Cass sirény s Oceánem mi přijde svým způsobem otrokářský. Sirény plní pilně několikrát za rok své povinnost, před lidmi mlčí a užívající si svého nesmrtelného života v mantinelech, které jim jejich mořský "otec" vytyčil. Jestliže se proti pravidlům některá ze sirén postaví, čeká ji trest. Mnohdy ten nejtěžší.
I přesto, že mi tohle specifické schéma sedělo tak napůl, onen autorčin styl psaní a vyprávění, který je velmi lyrický a vzletný a který jsem si tak oblíbila v Selekci, provázel i Sirénu.

Díky tomu, že je to Kieřin styl psaní, co mám na jejích knihách nesmírně ráda, jsem si dokázala i na celou podstatu Sirény celkem zvyknout a přijmout ji. Sice to opravdu není nejlepší kniha o mýtických bytostech moře, jakou byste si mohli přečíst, ale má něco do sebe. Myšlenka spřízněných duší rozvedená nejklasičtějším ze všech pocitů; láskou. Nápad, který jednoznačně uzavřel tuto samostatnou knihu je velmi kreativní, i když na druhou stranu poměrně klišoidní. Nikdo ale nemůže autorce vzít, že má bezpochyby velkou představivost, neboť i přesto, že mi Siréna sedla tak napůl, uznávám, že svět je to hezky domyšlený a určitým způsobem je to místo, kde může i čtenář rozvinout svou vlastní představivost. V celkovém kontextu je vyprávění v Siréně velmi jednoduché. Čtenář se nezaplétá do smyček a má tak šanci proplout celou knihou velmi rychle a v podstatě bez potíží.
Jsem si jistá, že Siréna opravdu má něco do sebe stejně jako jsem si jistá, že pro každého čtenáře to bude něco maličko jiného. Čeho Siréna nedosahuje na kvalitě, dohání na velmi příjemném zpracování, rychlosti příběhu a promyšlenosti každého detailu.

Komentáře (0)