Jak se kdy dostanu z tohohle labyrintu.

recenze

Hledání Aljašky, ano, ta první pověstná knížka Johna Greena, oblíbeného spisovatele dnešní mládeže. I přesto, že Hvězdy nám nepřály, mě naprosto nebavili, Hledání Aljašky na mě zapůsobilo úplně jinak.

Knížky od Johna Greena jsou pověstné svojí popularitou a také oceněním Bestseller. Ale i tak bych asi řekla, že je John moc zveličován, zdaleka to není tak úžasný spisovatel, jak všichni píši. Ovšem tato knížka mě zaujala, tím, že tam John krásně popsal postavy. Příběh o lásce normálního kluka ke skoro královně školy je už celkem běžný, ovšem Aljaška byla jiná, nebyla přímo královna školy. Haha.

Co se týče knihy, moc se mi líbí její přebal. A také citát „Jdu hledat velké Možná“. Kniha je rozdělená na dvě části „Před“ a „Potom“. Absolutně jsem nevěděla, o co v knížce jde a proč je to takto rozděleno. Ovšem, když jsem tuto hranici „Před“ přečetla, nejraději bych šla přímo za Johnem a totálně ho ztřískala. Čekala jsem všechno, ale tohle fakt ne. Část „Před“ se mi rozhodně líbila víc, bylo tam více akce, více věcí se tam událo, Kdežto v části „Potom“ se vlastně tolik už nedělo, tudíž to bylo slabší.

Postavy jsou krásně vybarvené, každá je úplně jiná. Milese je hubený kluk, na kterém je zajímavé maximálně to, že se učí nazpaměť poslední slova slavných. Jinak je to obyčejný kluk, který nemá skoro žádné kamarády. Aljaška je taková namyšlená pipinka, ale i přesto jsem si ji moc zamilovala. A Plukovník, je takový malý drsňák. Takumiho s Larou představovat nebudu, ty jsem tam moc nevnímala.

Příběh je zajímavý, neříkám, že to ještě nikdy nikdo nepsal, ale mě zkrátka zaujal. Za dobu, co jsem četla tuto knížku, se u mě vystřídaly snad všechny pocity. Opravdu krásná knížka. Rozhodně všem doporučuji, stojí za to si ji přečíst.

Komentáře (0)