Edgarovo rozjímání

recenze

Jedna z nejznámějších básní všech dob – Havran. Snad populární pro svou ponurost, snad legendární díky „nevermore“.

Nakladatelství Omega vydalo začátkem roku 2014 soubor celkem 33 básní světoznámého představitele romantismu Edgara Allana Poea.

Bylo jednou v půlnoc charou.
Nad knihou jsem dumal starou,
plnou bájí dávných časů.
Znaven byl jsem, sláb a chor.
Jak jsem klímal, skoro dřímal,
klepání jsem jakés vnímal,
kliku světnice kdos jímal,
jak by stál tam u závor.
„Jakás návštěva,“ jsem mumlal,
„kdosi klepe u závor.
Jenom to – a žádný vzdor.“

A kdo vlastně ten Edgar Allan Poe je? Jak už jsem zmínil, autor je jeden z nejvýznamnějších romantických autorů. Je považován za zakladatele detektivního žánru. Jeho povídky jsou úspěšné dodnes. Narodil se v roce 1809 do herecké rodiny. Matka mu zemřela v útlém věku a do péče si jej vzali Allanovi. Neměl to lehké ani v osobním životě. Měl dluhy, což mimo jiné vedlo k jeho alkoholismu a podle některých se potýkal i se svojí nekrofilií.

To v mládí mého vesně los můj byl,
kout v dálném světě jsem si oblíbil,
to místo míň rád mít nemožno bylo,
svou samotou mne okouzlilo,
tůň divoká, dokola černé skály,
na nichž se strmé sosny pozvedaly.

Ústřední báseň je skvělá, o tom není pochyb. Některé další opěvují autorova oblíbená místa, v jiných zase vzdával poctu krásným dámám. Z několika básní na mě dopadl pocit smutku, tak bolestivé se mi zdály. Poezie je svým způsobem sonda do nitra básníka a konstatuji, že Edgarovi se značně povedlo uvést čtenáře do svých strastí.

Máte-li rádi poezii, lyrickou či epickou, pak zpozorněte a upalujte do knihkupectví, kde na vás čeká útlá knížečka hrdě nesoucí název Havran a jiné básně.

Komentáře (0)