Došel nám čas

recenze

Došel nám čas je název nejnovější knihy Barbory Walterové Benešové, jíž vydalo nakladatelství Brána.

Před časem jsem byla samotnou autorkou oslovena s žádostí, zda bych si její knihu přečetla a zrecenzovala ji. Neváhala jsem a nabídku přijala. Jak si u mě vedl tento postapokalyptický román, se dozvíte níže v recenzi.

Došel nám čas je již čtvrtou autorčinou knihou, ale první, která se věnuje žánru sci-fi. Barbora Walterová Benešová se již od malička toužila stát spisovatelkou či novinářkou. Její první kniha Dívka, která nesměla mít sny vyšla u nakladatelství Brána v roce 2015. Čtyři roky předtím však autorka vydala samonákladem svou první knihu Bez volby a následně její druhý díl Apokalypsa. Pochází z Jeviněvsi, malé vesničky u Mělníka, kde po různém stěhování po Čechách zakotvila natrvalo. Žije zde s manželem, rodiči a čtyřmi dětmi.

Nejprve bych chtěla pochválit nejen název knihy, který se k danému tématu hodí a dle mého názoru nemohl být zvolen lepší, ale rovněž úžasně graficky zpracovanou obálku, jež rozhodně zaujme na první pohled. Kniha barevně ladí i s předsádkou a i když je menšího formátu, ničemu to nevadí.

Hlavní postavou a zároveň vypravěčem příběhu je Mariana, obyčejná devatenáctiletá dívka, která si užívá prázdnin spolu se svými sourozenci - šestnáctiletým Adamem a desetiletými trojčaty Tadeasem, Tobiasem a Antonií, které nikdo neřekne jinak než Tony - a zároveň prožívá první lásku. Sourozenci žijí společně s matkou v Chicagu, otec tragicky zahynul. Jednoho dne matka odveze dvě z trojčat k dědečkovi na farmu a Mariana s Adamem a Tony zůstávají doma. Tony má totiž nohu v sádře, s níž má následující den navštívit lékaře a nechat si ji zkontrolovat. V noci, po matčině odjezdu, se Mariana budí žízní a zjišťuje, že nejde proud. Nejen, že nejdou rozsvítit světla, ale navíc nemá ani signál na mobilu, což nevěstí nic dobrého. Ani ráno není proud obnoven a lidé se srocují před domy. Začíná rabování, lidé si jsou totiž vědomi, že brzy dojde nejen voda, ale i potraviny. Na ulici už není bezpečno a po vraždě sousedů se musí Mariana rychle rozhodnout, kam se se sourozenci uchýlit. Matka se nevrací a jediným východiskem zdá se být odjezd na dědečkovu farmu do Nebrasky, která je vzdálená asi 800 mil. Je možné vůbec zvládnout tak náročnou cestu bez auta a jen s malými zásobami? Když navíc všude číhají gangy, které se neštítí vás nejen okrást, ale i zavraždit?

Tento postapokalyptický román nastiňuje možnou budoucnost, která čeká každého z nás, pokud dojde k blackoutu. Trvalý výpadek elektrického proudu je již odedávna strašákem každého racionálně uvažujícího člověka. Kniha ukazuje, jak se lidem postupně mění priority, někteří se mění v monstra a jsou hnáni jen pudy. V tomto případě hrozí vždy rozvrat společnosti a svět, jaký jsme znali, přestává existovat. Stačí pár dnů a lidé začnou rabovat a zabíjet se mezi sebou.

Autorce se podařilo toto postupné přehodnocování vlastních priorit, jakož i celkový rozvrat společnosti popsat velmi věrohodně. Cítíte bezmoc, která je všudypřítomná. Voda a potraviny docházejí, léky nejsou a lidé v nemocnicích, závislí na přístrojích, umírají jako první. Dochází pohonné hmoty a jelikož čerpadla na benzínkách pohání elektrický proud, není žádná možnost, jak se k pohonným hmotám dostat. Auta přestávají jezdit a lidé se musí spolehnout na vlastní přepravu. Ve velkých městech není bezpečno a lidé se uchylují na vesnice a farmy, kde je ještě jakási naděje na přežití.

Příběh vás zaujme už od první stránky a jelikož se děj neustále rychlým tempem posouvá dál, nemá si čtenář možnost ani vydechnout. Hluchá místa budete hledat stěží a bude pro vás velkým problémem knihu byť jen na okamžik odložit. Co se týče mého subjektivního názoru, první polovina se mi líbila mnohem více než druhá. Cesta na farmu mi přišla mnohem zajímavější, než život na ní. Měla jsem pocit, že kniha trochu ztratila na svém tempu, které bylo v první polovině až dechberoucí.

Mnohé z vás určitě napadne, proč se děj neodehrává v České republice. Já však zcela chápu autorčiny důvody zasadit děj do Ameriky, která je rozlehlejší a pro zápletku více vhodná. Česká republika je jen malou zemí, navíc cesta z velkého města na farmu by netrvala tolik dnů, takže toto autorce vůbec nevytýkám.

Celkově však knihu hodnotím kladně i přesto, že autorka v podstatě nepřichází s ničím novým. Knih s tématem blackoutu a jiných postkatastrofických vizí je velmi mnoho, i tak si tento román svou pozornost rozhodně zaslouží. Autorce se povedl napsat příběh, který vás dostane a emočně zasáhne. Určitě si i vy budete představovat, jaký by to byl život, ve kterém bychom se vrátili do časů, kdy lidé ještě neznali elektřinu. Ti měli výhodu, neboť život s elektrickým proudem nepoznali a uměli bez něj žít. My to dnes již neumíme, a to může být naší záhubou.

Knihu doporučuji čtenářům, kteří bez mobilu a různých vymožeností dnešní doby nedají ani ránu. Až po přečtení knihy si uvědomíte, jakou cenu má rodina, zázemí, ale i samotný život.

Komentáře (0)