Dobrých postav netřeba, Ďábel každým coulem

recenze

Dumali jste někdy nad tím, jak přemýšlí psychopat? Napadlo vás, co se jen může prohánět hlavou osobě, která je schopna zabít jiného člověka? A četli jste už Ďábla?

Russelovi jsou relativně šťastná rodinka, ale všemocná a zákeřná nemoc všechno změní. Ray s Theodorem jsou fanatičtí kazatelé, kteří pro interpretaci své hluboké víry používají obzvlášť podivné praktiky. Sandy a Carl sjíždějí americké silnice a vraždí stopaře opravdu roztomilým způsobem. A co venkovský duchovní, který rád pod záštitou církve przní mladé dívky?

Celá kniha je rozdělena na několik lidských osudů, které spolu zprvu pramálo souvisejí a postupně se splétají v jeden ponurý společenský román. Donald Ray Pollock dokázal nemožné. Spojil nešťastné taje zvrácené duše, nepřidal žádnou hrdinskou postavu a jeho dílo se tak stává něčím naprosto nečekaným – ďábelským shrnutím toho, co některé zástupce lidské rasy tíží, a s čím se nešťastně potýkají.

Můžu říct, že čtení této knihy pro mě byl depresivní zážitek. Přistihl jsem se, jak proplouvám mezi řádky se zdvihnutým obočím a děsím se otočit na další stránku. Za polovinou jsem si říkal, že mě přece už nic hrozného nemůže překvapit, myslel jsem, že autor ukázal snad všechno. To jsem se však šeredně mýlil.

Ďábel je spleť pekelně nestoudných věcí, které se odehrávají na ne zrovna romantickém venkově i mimo něj. Pomáhá pochopit děsuplné činy zlých lidí, kteří nepociťují výčitky. Váš mozek bude takřka znásilněný všemi těmi strašnými informacemi, o kterých se dočtete.

O každé druhé knížce říkám, že stojí za přečtení. Když to ale tvrdím o Ďáblovi, myslím to dvojnásob, a když se nad tím zamyslím, tak možná trojnásob.

Komentáře (0)