Dětské zoubky, Zoje Stage

recenze

Mladí manželé Suzzete a Alex Jensenovi žijí v krásném domě, který si spolu sami navrhli a vybudovali z něj svůj domov. Milují se a s jejich krásnou dcerkou by jim ke spokojenému životu nic nechybělo. Jen kdyby sedmiletá Hanna svoji matku měla alespoň trochu ráda. Je to ale přesně naopak. Hanna, která nechce mluvit, svoji matku už od malička odmítá a nenávidí. Chtěla by matku zničit a mít milovaného tatínka, s kterým vychází bez problémů, pouze pro sebe. Až do samého konce příběhu čekáte, jestli se jí to podaří.

Suzzete celý svůj život trpí Crohnovou chorobou a díky tomu to neměla v životě jednoduché. Ani její dětství nebylo úplně bez chybičky a její vlastní matka na ni zanechala určité stopy. Suzzete se snaží ze všech sil matčiny chyby neopakovat a sama chce být tou nejlepší milující maminkou, jaká jen může být. Ať dělá, co dělá, Hanně se ale nezavděčí. Ačkoliv ji děsí, že ji Hanna tolik odmítá, snaží se jí i přesto plně věnovat, vyjadřovat ji svoji lásku a také ji dostat do dobré školy, ale žádný z pokusů o začlenění Hanny do společnosti a mezi nové kamarády nikdy nevyjde.

Hanniny city k matce jsou chladné. A je až neskutečné, jak temné dokáže mít myšlenky na to, jak se matky zbavit. Autorce se podařilo vytvořit naprosto jedinečnou postavu malé dívky, která je na svůj věk neskutečně inteligentní a má spoustu výborně promyšlených plánů na to, jak matce uškodit. Celou knihu mě nepřestávalo děsit, jak šílená ta holčička je. Kniha má mrazivou atmosféru a čtenář jen žasne nad tím, jaké kousky Hanna matce vyvádí a jak až daleko je schopna zajít.

Protože Hanna vyvádí své podivnosti zásadně jen tehdy, když s nimi není Alex, je to o to zajímavější. K tatínkovi se Hanna vždy chová mile a normálně. Uvěří Alex Suzzete, že jejich malý andílek je ve skutečnosti psychopatické dítě, které si přeje, aby matka byla mrtvá?

Dětské zoubky jsem si zamilovala. Je to sice kniha dost děsivá, ale Zoje Stage mě naprosto přesvědčila o tom, jak skvělá spisovatelka je. Napětí se mě drželo od začátku do konce. Taky se mi moc líbilo, jak jsou postavy v příběhu psychologicky rozebrané. I když je kniha docela obsáhlá, zhltla jsem ji během pár dní, protože se během čtení odkládala jen velice těžko. Příběh je nepředvídatelný a i když si během čtení můžete myslet, že víte, jak to dopadne, jste na omylu. Tenhle konec neuhádne nikdo a mě osobně dost překvapil a moc se mi líbilo, jak jej autorka uchopila.

Komentáře (0)