Čistá společnost

recenze

Když není v pořádku fena, nemůže se čekat, že by se štěnětem nebyl problém. Podobně je to i u lidí. Pokud je matka nevzdělaná, pochází ze společenské spodiny a užívá si promiskuitního života, tak se plod nemůže nijak zvlášť lišit. Jablko nepadá daleko od stromu. Neměli bychom se raději snažit eliminovat těhotenství takových „podlidí“ a nebo ještě lépe - sterilizovat je?

To je hlavní myšlenka Tajného boje, potažmo Čistého zítřku. Organizace sestávající z lékařů, policistů, zdravotních sester a dalších vlivných lidí s čistým genovým vybavením. Lehké či malomocné ženy byly v minulém století sváženy na ostrov Sprogø, kde se je tamní lékaři snažili „léčit“ a jedinou jízdenkou z ostrova byla jejich následná sterilizace.

Tentokrát se Oddělení Q k případu dostane běžným způsobem. Postupně spojí několik případů zmizení ze 4. září 1987. Stopy začínají Carla a jeho přátele stále více zavádět ke Curtu Wadovi, osmaosmdesátiletému představiteli hnutí Čistý zítřek.

I v předchozích románech se autor sarkasticky vyjadřoval k aktuální politické situaci v Dánsku. Složka 64 naráží na nedokonalosti státní správy a tíhnutí občanů k novým extrémně pravicovým směrům, které jsou logickou opozicí přistěhovalecké politiky, jež shazuje Dánsko na kolena.

Asi každý si řekne, že idea novodobého fašismu možná nezní až tolik špatně. Představte si idylickou společnost, jež není narušována podlidmi a jejich zoufalými činy. Hm. Jde vidět, že všechna extrémní hnutí se v mnoha směrech podobají. Nejde snad komunismu o podobnou společnost, ve které jsou si všichni rovni? Utopie.

Jussi Adler-Olsen se od ostatních autorů detektivek liší. Jeho díla nejsou jen pro plytkou zábavu, nutí vás se zamýšlet nad současnou světovou situací.

Komentáře (0)