Cinder

recenze

Cinder je kyborg. V jedenácti letech málem zemřela, a aby ji lékaři zachránili, provedli zásah do jejího těla a dá se říct, že z ní udělali poloviční stroj. Cinder si nepamatuje na svůj život z doslechu, ví jen to, co jí řekli a od operace žila v rodině muže, který ji adoptoval. Ten však zemřel na letumózu, nemoc, která poslední roky ohrožuje Zemi a Cinder zůstal a macechou a jejími dvěma dcerami. Když ji macecha donutí přihlásit se "dobrovolně" na testování léku na letumózu, je si Cinder téměř jistá, že zemře. Žádný kyborg, který testování podstoupil, ještě nepřežil. To se ale nestane a Cinder se rázem začne od základů měnit život. Nejenže zjišťuje šokující odhalení o důvodu, proč je vůči letumóze imunní, ale také se sbližuje s princem a budoucím císařem Kaiem, kterému však nedokáže povědět, že je kyborg. Na Zem navíc přilétá krutá měsíční královna Levana a ze Cinder, která byla donedávána pouhou neznámou mechaničkou a kyborgem toužícím po útěku od macechy, se stává někdo, kdo se dozvídá o své minulosti a náhle se ocitá v nebezpečí.

Pokud se trochu orientujete ve sféře retellingů, víte, že Marissa Meyer je vlastně takovou královnou retellingů, protože snad každá kniha, kterou napsala, retellingem je. Spousta lidí je její sérií Měsíčních kronik uchvácena, někteří už tolik ne a já byla fakt zvědavá, jak se bude zamlouvat mě. A po přečtení Cinder mám pocit, že snad ani nejde, abych byla někdy v budoucnu zklamaná. Protože tohle byla bomba.

Popelka je odmalička snad má nejoblíbenější pohádka (a to jak česká, tak disneyovská verze), a tak jsem se opravdu bála, jak se s ní autorka popere. A zvládla to bravurně. Přestože jde o fantasy knihu, která nemá s žádnou pohádkou od Disneyho nic společného, podařilo se autorce elegantním způsobem do příběhu zakomponovat typické prvky Popelky. Osiřelá dívka žijící s macechou a nevlastními dcerami, macecha je její poručnicí a musí se jí podřizovat, potká prince, do kterého se zamiluje a dokonce nechybí ani ples. Předpokládám, že dál už se s pohádkou budeme rozcházet, jinak by to ani nešlo, ale tohle se Marisse opravdu povedlo.

Stejně jako Popelku, i Cinder jsem si okamžitě oblíbila. Musela jsem se tedy nejdřív sžít s tím, že je kyborg a tak nějak být schopná si představit, jak to funguje, ale to je otázka chvilky. Cinder byla prostě skvělá a přestože se musela podřizovat nevlastní matce, rozhodně se nebála stát si za svým a dělat vše pro svůj lepší život. A upřímně obdivuju, že s tím, kolik se toho o sobě zcela náhle dozvěděla, se ještě nezhroutila, protože u mě by to nejspíš hrozilo.

Nevím, co to se mnou je, že se vždycky, vždycky, vždycky naprosto zamiluju do prince v knize. To máte Doriana ze Skleněného trůnu, Maxona ze Selekce a teď se k nim přidává taky Kai. Kai je prostě princ/císař jaksepatří. Na to, jak mladý je okolnostmi donucen ujmout se vlády, si počíná opravdu dobře. Samozřejmě, nemá tolik zkušeností, ale hravě to vyvažuje svou nečekanou moudrostí. Ví, že svůj lid musí ochránit před letumózou a válkou s královnou Levanou a je pro to ochoten udělat vše. Ale vedle těchto vážných záležitostí vidíme taky obyčejného kluka Kaie flirtujícího se Cinder a to byly části, kdy mě dostal už úplně.

Co se samotného příběhu týče, byl naprosto pohlcující. Je pravda, že jsem tak nějak tušila, jakou šokující zprávu se Cinder nejspíš dozví, ale vůbec mi to nevadí. Spíš by mi vadilo, kdyby to tak nedopadlo. Autorka měla mimo jiné taky naprosto úžasně vymyšlený celý tento svět, od politického rozčlenění Země i Měsíce až po technologie, které v tomto světě hrají velkou roli. Nejen kyborgové, ale taky třeba androidi. A mě by opravdu zajímalo od někoho, kdo knihu četl, jak si androidy představuje,. Protože já s tím mám vážně problém. Nejlepší by bylo zeptat se na to autorky, protože já si v hlavě prostě nedokážu vytvořit žádný jejich obraz. Ale o to větší je to zase zábava.

Sečteno a podtrženo, Cinder byla velkým překvapením. Jsem opravdu napnutá, jaký bude další osud Cinder samotné a taky prince Kaie a jaké další kroky podnikne královna Levana, o které jsem se tady sice moc nezmínila, ale která je vážně ďábelská, věřte mi. No a jsem vážně zvědavá, jakým způsobem se cesty Cinder střetnou s hrdinkou dalšího dílu Scarlet, která by měla být zase převyprávěním Červené Karkulky.

Komentáře (0)