Bílá kůže v zemi nikoho

recenze

Láká vás exotika? Ovšem představujete si asi spíš panenské pláže s nejjemnějším pískem a vhodně umístěnou palmu, v jejímž stínu si můžete rozložit lehátko, že. Co tak místo toho opravdová džungle?

Projíždíte na korbě náklaďáku zaprášenou jihoamerickou silnicí, která dost možná ani není na mapě. Po pěti stech kilometrech končí asfalt, ale to nevadí, jede se dál místní silnicí. Poslední deště jí daly zabrat, možná připomíná spíš koryto řeky, nicméně je to silnice. Opravdu.

Na konci možná narazíte na nějakou budku ze dřeva a vlnitého plechu, a tam si pár dní počkáte. Indiáni z nejdivočejších oblastí sem chodí směňovat sušené ryby za cokoli, co jim právě chybí. Když se hodně slušně zeptáte, třeba vás zpátky do vesnice vezmou s sebou.

Opravdu toho divocha ukecáte. Abyste si zkrátili cestu přes něco, co až nepříjemně připomíná poušť, pronajmete si traktor. Doveze vás třeba až k tomu pralesu. Tam má divoch v rákosí schovanou loďku, osmimetrovou pirogu vydlabanou ze dřeva.

Brzy zjišťujete, že vodní hladina díky vedru hodně poklesla. Taháte pirogu mělčinou. Štípou vás komáři. Štípe vás toho víc. Vlézá to pod kůži. A ten motýl, co má krásná barevná křídla velikosti činelů, je taky jedovatý.

Vlhký vzduch vám lepí triko na dýchavičnou hruď. Den pátý, objevujete na svém těle první plíseň. Chcete mámu. Máma je daleko.

Po týdnu dorazíte do vesnice. Stařešina na vás okamžitě namíří kopí. Nerozumíte ani slovu z toho, co říká, ale dle výrazu byste řekli, že to bude něco jako doprdele, vetřelec, nebo okamžitě zabít.

Pak se to samozřejmě uklidní, dostanete skvělou polévku z palmových oříšků, pár smažených housenek, pitnou vodu. Seškrábete plíseň, umyjete se v řece (z respektu k piraním nelezete dál než po kotníky), večer sednete k ohni, a zaposloucháte se do velkých Příběhů…

Nemůžu než doporučit! Ten údajný autorův „humor“ mi chvílemi značně překážel, na druhé straně většině čtenářů nejspíš bude vyhovovat, a těch pár dalších výhrad, co bych měla, si nechám pro sebe, aby náhodou někoho neodradily, protože to bych nerada. Kniha rozhodně stojí za přečtení.

Jinak slabší povahy upozorňuji na několik docela drsných ilustrací. Netušila jsem – ale ne – nebudu strašit.

Je to krásné.
Kdybych měla koule, jedu tam taky.

Ale od toho takovéhle knihy asi jsou. Pro nás, co se z gauče nedostaneme dál než k lednici.

Ještě jednou – palec nahoru, doporučuji.

Komentáře (0)