Anděl smrti

recenze

Kniha Anděl smrti volně navazuje na Vilu na Sadové. Obě knihy napsal ostravský autor Richard Sklář, ale teprve Anděl smrti byl vydán u nakladatelství Grada pod značkou Cosmopolis.

Richard Sklář se narodil 9.7.1968 v Bohumíně, dětství prožil v Orlové. Je absolventem Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava. Působí jako spisovatel na volné noze. Jeho tvorba vychází z podrobné znalosti města Ostravy a jejího bezprostředního okolí. V Ostravě žije již přes dvacet let a za tu dobu poznal spoustu zajímavých lidí a partyzánských stezek, což se následně odráží v jeho literární tvorbě. Díky svým kontaktům a zkušenostem zná i zapadlá a zapomenutá zákoutí Ostravy a využívá je ve svých příbězích.

I v této knize se opět setkáváme s hlavní hrdinkou Robertou, přáteli přezdívanou jednoduše Bo, která pracuje jako realitní makléřka. S jejím společníkem, zvaným Říďa, je pojí dlouholeté přátelství a zároveň stejná minulost, kdy oba pracovali pro ministerstvo vnitra jako příslušníci elitní jednotky. Tentokrát však mají co do činění se sériovým vrahem, který je samozvaným mstitelem a vzal spravedlnost do svých rukou. Bo s Říďou se právě k jedné takové vraždě připletou a Bo se stane hlavní podezřelou. Oba tak budou muset použít své bohaté zkušenosti z tajných misí a vypátrat sériového vraha dřív, než udeří znovu.

Pokud jste (stejně jako já) již četli předchozí autorovu knihu Vila na Sadové (minirecenzi si můžete přečíst zde), nepřekvapí vás autorův rozvláčný styl, který mě upřímně moc nesedl. Opět se setkáváme s detailními popisy jídla, pití, hygieny a ostatních běžných denních úkonů, které jsou zpočátku sympatické a působí lidštěji, ale časem vás začnou unavovat. Kniha je objemná nejen počtem stran, ale i svou velikostí a myslím, že by příběhu jen prospělo jej mírně seškrtat.

Popis ostravských reálií jsem si užívala, neboť jsem rozená Ostravačka a většinu míst a ulic, kde se děj odehrává, znám. Je vidět, že autor tato místa moc dobře zná a popisy jsou autentické. Zároveň se mu povedlo vyzdvihnout ostravskou povahu, nejen co se týče slovníku a ostravských výrazů, ale i ostravského humoru. Obě ústřední postavy se skvěle doplňují a přiznám se, že jsem se při jejich slovních "přestřelkách" náramně bavila.

Děj je dostatečně napínavý už od prvních stránek, ale nebýt podrobných popisů, měl by větší grády. Navíc se zde setkáte s dost drastickými a krvavými scénami, které by pro některého čtenáře mohly být až příliš. Osobně mám dost načteno a považuji se za otrlou, ale některé scény nedělaly dobře ani mně.

Pokud bych měla srovnat Vilu na Sadové a Anděla smrti, Vila na Sadové mi přišla o něco atraktivnější díky dějové lince odehrávající se v protektorátní Ostravě. Bohužel popisy u obou knih byly doslova ubíjející, na čtení jsem se tolik netěšila, jak jsem normálně zvyklá a dost mě to po pravdě mrzelo, protože jsem si byla jistá, že děj odehrávající se v Ostravě, si musím rozhodně užít.

Závěr byl sice mírně překombinovaný, ale nic, co by se nedalo skousnout. Přesto jsem ráda, že už mám knihu za sebou.

Knihu doporučím těm čtenářům, kterým nevadí podrobné popisy běžných denních a dá se říct jakýchkoliv úkonů, neštítí se krve a drastičtějších scén a chtějí poznat pravou ostravskou náturu.

Komentáře (0)