Ami se vrací: Ami nám vrací moudrost

recenze

K Amimu jsem přišla díky tipu a nelituji. Prý něco jako Malý princ... tak o to více jsem byla zvědavá. A nezklamala jsem se.
Ami je ale jiný, vnímám ten příběh jakoby z větší výšky, propracovanější a svou roli možná hrál i fakt, že autor je více plnokrevný latinskoamerický optimista, zatímco Malý princ byl opředen nostalgickým chmurem.
Ono chmuru i tady najdete dost, ale...
... je zároveň vysvětlen vyššími záměry.

Je to jedna z knih, od kterých buď neodejdete, dokud je nepřečtete, nebo si je naopak budete až úzkostlivě šetřit, aby vám vyšly na co nejdelší dobu: klidně doporučuji i ten druhý postup, dějová linie je tam jemná, dalo by se říci, že není nic, co by spěchalo na odhalení. Naopak, čím pomalejší postup, tím větší chuťový zážitek. Tím více, když na vás začnou padat pocity, že to jsem již cítila, zažila – násobené třeba u mě tím, že je to kniha, která vyšla v době, kdy mi bylo pouhých osm let… a už tehdy byla tato moudrost, která se s dalšími desetiletími dostávala na povrch a do povědomí lidí, na světě. Z toho mrazí. I z informace, že všechny tyto mimozemské civilizace na nás porůznu dohlíží a snaží se nám pomoci, třeba jen tím, že tu mezi námi jsou jakési telepatické radiové vlny, které citliví jedinci zachytí a prezentují dál – tím se lidstvo povznáší na duši.

Pomalu, jemně – no snad to stihneme – ten strach o civilizaci tu je znát na každém kroku.
Ami je skvělá kniha pro přemýšlivé čtenáře a pozor, potom sáhněte prosím Ami, chlapec z hvězd.
Obě knihy se dají číst popořadě, ale i zvlášť.
Renata, www.petrickova.cz

Komentáře (0)