Alena Mornštajnová, Tiché roky

recenze

V knize Tiché roky od začátku sledujeme dvě hlavní postavy. Vyprávění je tedy svým způsobem rozděleno na dvě části - na příběh Bohdany a příběh Svatopluka. Brzy pochopíte, že se tyto příběhy dost prolínají a prolínat budou čím dál víc. Bohdana, tichá a zamlklá dívka je totiž dcera Svatopluka. Bohužel spolu ale nemají úplně výborný vztah a celý příběh právě postupně odkrývá, proč tomu tak je. Překvapí vás, jak moc hluboké kořeny může mít to, proč si ke své dceři nedokážete najít tu správnou láskyplnou cestu a co vše za tím může být.

První linka začíná právě u Bohdany, je vyprávěná -ich formou a sledujeme v ní příběh od dětství Bohdany až po dospělost a to, jak ji ovlivňuje odtažitost jejího otce na cestě jejím životem. Spolu s nimi žije ještě Běla, druhá manželka Svatopluka a nevlastní matka Bohdany, a alespoň ta jí dává určitý pocit lásky a porozumění.

Svatoplukova linka překvapí -er formou a je to příjemná změna a fajn způsob, jak více odlišit tyto dva příběhy. Začíná jeho dětstvím, sahá tedy hlouběji do historie. Poznáváme, za jakých podmínek prožil dětství a něco málo se dozvíme i o jeho školních letech. Největší úsek se ale odehráva v době komunistického Československa, kdy je již Svatopluk dospělý. V této době mu právě nejvíc ovlivňuje život něco, co bude v dalších letech velkým rodinným tajemstvím.

Zajímavé je, že jak se tyto dvě linky střídají, každá kapitola začíná stejnými slovy, jako končí ta předchozí. Konec se někomu může zdát nedostatečný a i já jsem chvíli toužila po tom, abych znala příběh ještě o kousek dál, ale na druhou stranu dává čtenáři prostor pro vlastní fantazii a vlastně se mi líbí, že nebylo vše jasně dopsáno. To už je ale věc názoru. Mě třeba lehce neuzavřené konce dost baví. Tady bych ale přestala s náhledem do samotného příběhu, protože si myslím, že je daleko lepší si užít tuto knihu tak, že o ní nevíte až tolik.

Před posloucháním knihy jsem si na ni nečetla vůbec žádné recenze a snažila jsem se i vyhnout textům o ději knihy. Jen jsem rychle prolétla anotaci a dala se do poslouchání, protože jsem jednoduše Aleně Mornštajnové věřila. Nevím čím to je, když jsem v té době za sebou měla jen jednu její knihu Hana, ale jednoduše mě její způsob psaní naprosto chytl, a tak jsem si byla jistá, že mě ani její další kniha nezklame.

Trochu mě mrzí, že hodně čtenářů se nevyhne srovnávání právě s Hanou. Pro mě byly obě knihy super a každou jsem brala jako něco jiného a nového, a taky jsem si každou užila a neměla potřebu je srovnávat. Myslím, že Alena Mornštajnová má svůj krásný styl psaní, který vás vtáhne, ať jde o jednu knihu nebo druhou.

Co se týče audioverze, tak OneHotBook zase nezklamalo a audiokniha se moc povedla. Má krásný hudební doprovod a interpreti Klára Suchá a Miroslav Hanuš jsou výborní. Možná bych samotné knize dala "jen" čtyři hvězdy, ale za audioverzi dávám plných pět, protože jsem určitě si díky této interpretaci užila příběh daleko víc.

Komentáře (0)