A tak se papírové děti papírově bavily

recenze

Quentin chodí na školu se svou kamarádkou z dětství - Margo Rothovou Spiegelmanovou. Jako děti si spolu často hráli, ale jejich cesty se nakonec rozdělily a museli jít každý tou svou. Quentin si našel kamarády převážně ze školního sboru a Margo Rothová Spiegelmanová se stala školní hvězdou. Něco je však nakonec stejně svedlo dohromady nebo spíš někdo.. V tu noc, kdy se Margo objevila u Quentina v okně. V tu noc, která Quentina změnila. V tu noc, která změnila všechno.

Na tuhle knihu jsem se tak moc těšila a vlastně mě potom i trochu zklamala. John Green mi opět předvedl, že psát prostě umí. Jeho styl se ovšem vůbec nezměnil od staršího díla Hledání Aljašky. Vlastně si dovolím knihu přirovnávat k Hledání Aljašky s tím, že Aljaška je lepší...
Pokud od pana Greena očekáváte hromadu metafor, tak se jich samozřejmě dočkáte. Dokonce i nějaký ten klasický Greenovský humor se v knize vyskytne a abych pravdu řekla, tak jsem se u knihy musela často smát. Pokud Greena neznáte, tak mi věřte, že po přečtení jakékoliv jeho knihy se Vám zavrtá do paměti.

Děj je originální, nic takového jsem ještě neviděla, to ano... Ale stejně příběhu něco chybí do dokonalosti. Něco dost velkého. Něco, z čeho bych byla vyřízená a musela nad tím přemýšlet ještě aspoň týden po dočtení. Něco, co Greenovy ostatní knihy mají. Ale i přes to, co jsem řekla, je kniha čtivá, vtipná a jednoduše dobrá. Kniha má vlastně celkem jasné poslaní: Nevěřte ničemu, dokud se o tom sami nepřesvědčíte (samozřejmě, že je tam i kupa autorových myšlenek mimo předsudky). Předsudky čtenáře provází celou knihou, ať ty jeho nebo hlavních postav.

A teď k postavám - Margo Rothová Spiegelmanová, zachránkyně knihy, její charakter dodává tu správnou náplň. Margo miluje tajemství a záhady. Je sice populární, ale rozhodně to není žádná blbka, který záleží jenom na tom, co si vezme večer na sebe. Margo sama je záhadou pro všechny, i pro čtenáře.
No a Quentin? Jako vystřižený z Hledání Aljašky. Naprosto stejný charakter obou hlavních hrdinů, dokonce i jejich myšlenky a názory. Nemám k němu co říct, bohužel.
Vedlejší postavy mají naštěstí skvělé charaktery, které Vás musí okamžitě zaujmout. Dokonce mě dovedli i k přemýšlení nad tím, co se s nimi asi po dokončení školy stalo. Zůstali přátelé, když měli tak rozdílné charaktery? Snad ano.

Recenze na takové knihy se píší dost špatně a tak ji ukončím takto krátkou. Na knihu si musí udělat každý svůj vlastní názor. Pokud s Greenovkama teprve začínáte, tak bych rozhodně doporučila Hledání Aljašky a ne Papírová města.
P. S. Nenechte si ujít ani paperbackové vydání od YOLI :)

Poki z archivni.blog.cz

Komentáře (0)