Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho přehled

16.04.2021

Asi budu za literárního barbara, ale kdybych měla dát lepší hodnocení, byla bych pokrytec. Tohle je prostě děs, číst se to podle mě nedá. A že já mám klasickou a starší literaturu mnohem radši než tu současnou. Kéž by šlo o techniku „proudu vědomí", to by v tom člověk smysl našel, jen by se děj rozléval z břehů do šíře. Tady jde bohužel o naprosto cílené, plánované a vědomé odbočování se záměrem, že to bude zajímavé a netradiční a asi že vtipné. Nedrží spolu skoro nic – jednotlivé kapitoly, odstavce ani věty. Děj neexistuje. Tu je úvaha o jménech, tu je úvaha o něčem jiném, tu je historka jedna, tu druhá, tu se najde nějaké mnohastránkové kázání o svědomí, tak se přečte (včetně otištěného znění v latině). Tu pro zasmání příběh o někom s velkým a asi falešným nosem, bez pointy, tu poučení o technice obléhání. Přečtete si odstavec, a nevíte, o co šlo. Přečtete si souvětí a taky často nevíte, jakou má souvislost se zbytkem, co mělo sdělit, už jen proto, že je několikrát přerušeno, a to i vizuálně pomlčkami. Text je vůbec samá pomlčka. Fakt jsem se moc snažila to dát, ale v půlce jsem snahu vzdala, přišlo mi to čím dál tím víc svévolné. Tady nejde o to, že vypravěč neumí nic vysvětlit jednoduše, tady jde o to, že on neumí vysvětlit nic. Vlastně on se ani nesnaží něco vysvětlit. On jen planě plká. Ovšem je to inovátorské. Že to někdo vyplodil v 18. století je sice pozoruhodné, ale i tak je to slátanina. Upřímně, vůbec nechápu ta vysoká hodnocení a v hloubi duše ani nevěřím v jejich upřímnost, spíš jde asi o příklon k tomu, že když to má mít nějaké obecně uznávané literární kvality, tak se přece neodkopu tím, že napíšu, že je to blbost – šup tam aspoň čtyři hvězdičky. Já i jakési literární vzdělání mám, přesto to podle mě blbost je.
„... Kdyby byl tento svazek fraška, a nevím, proč bych si to měl o něm myslit, ledaže by se kdečí život a názory, a tedy taky moje, pokládaly za frašku, – poslední kapitolou by, vašnosti, končilo první dějství a takhle by začínala tato kapitola. Vrz..z..íí – šrim – šram – dram – tram – jsou mi to ale mizerné housle. – Co říkáte, mám je naladěny, nebo ne? – tram..dram.. –To mají být kvinty. – Bídné struny – vr..a.e.i.o.u. – šram. – Kobylka je nehorázně vysoko a struník zase nizounko, – jinak – tram..dram – poslyšte! to nezní špatně. – Fidli, fidli, fidli, fidli, fidli, fjú. Před znalci se to hraje jako nic, – ale tamhle je někdo – kdepak – ne ten s tím ranečkem pod paží – ten vážný člověk v černém oděvu. – U všech všudy ne ten pán opásaný šavlí. – Než bych, vašnosti, před tímhle pánem nasadil smyčec, to raději zahraji capriccio samotné Kaliope. ..."
A takhle to jde přes 500 stran.