Žirafí krk přehled

31.03.2018

Palba krátkých vět, hodně nedořečeného, ještě víc nevyřčeného. Kniha, která se dá vykládat několika různými způsoby – v anotaci zmíněný „provokativní příspěvek k debatě o současném vzdělávání“ je z nich nejjednodušší, ale také jako studie o syndromu vyhoření nebo třeba jako svědectví o jedné generaci, která ztratila Boha, ale pevné základy nenašla. A mnoha jinými, nejsem si jistá, jestli jsem všechny našla a mám pocit, že mi uniklo hlavní poselství knihy, bylo-li jaké. Gradace je výborná v rovině dějové (během jedné stránky se z odtažitého výkladu stane intimní psychothriller) i ideové: od tvrzení, se kterými můžeme tiše souhlasit (jistěže jsou nepopulární, ale Inge je mrcha nesympatická a strašně přehání, my bychom to tak vážně samozřejmě nebrali, že ano), po popření podstaty toho, co Inge celou dobu hlásá – ona sama vůli k životu už dávno neprojevuje, je jen stará, opuštěná a vlastně zoufale vystrašená.

„Nikdo nikdy nedospěl k až pravdě. K existenci jediné, ověřitelné, doložitelné skutečnosti. A už vůbec ne tito pánové, kteří ze strachu před skutečným životem zůstali rovnou navždycky ve škole a za zavřenými dveřmi si načechrávají peří před puberťáky. Imponující chování věčných propadlíků.“

To je pro mě Inge a svým způsobem obraz lidí, kteří si ze strachu angažovat se udělali ctnost.

Mimochodem doporučuji výbornou recenzi Jany T. v záložce výše.

24.01.2018

výborně komponovaný příběh, negativní hlavní postava - učitelka biologie a její subjektivní pohled na svět a život (v paralelách vlastní, ostatních, německého národa, společnosti a lidstva) de/formovaný zkušeností a povoláním, nečekaná pointa až v úplném závěru vysvětluje název díla, krátké, úsečné, popisné věty; ilustrace z učebnic biologie a netradiční využití margin v pravém horním okraji odkazují k formě odborného pojednání - zajímavé prvky intertextuálního a žánrového mísení