Země žen přehled

30.10.2023

Tak tohle byla naprostá pecka. Za mě by se mělo Orwellovo 1984 v povinné četbě nahradit Zemí žen. Protože tato kniha je mnohem propracovanější a zábavnější. Absolutně smekám a tleskám tomuto námětu a to antiutopii ani sci-fi moc nemusím.

20.10.2023

(SPOILER) Z této knihy jsem měla trochu obavy. S knihami uvedenými v podobných srovnávat nemohu, protože jsem je nečetla. Se sci-fi z 80. let mám zkušenosti spíše negativní. Téma svádí k tomu to pokazit. Narodila jsem se až po revoluci, takže ani ty paralely a jiné umělecké záměry nejspíš nezachytím všechny. Obálky od V. Hlavatého se mi nelíbí. A ještě ke všemu je to od českého autora, který dosud žije. Jestli ve svých 91 letech zvládá tyhlety internety, dost možná si komentář i přečte. No nechtělo se mi do toho.

Tak nejprve pozitiva:
1. Autorův styl není vůbec špatný, není to k nečtení, jak tomu bylo s většinou sovětské sci-fi a mnohou západní též. Není to žádné Tajemství transpluta nebo Oceánem světelných let, ani Tanečnice z Atlantidy nebo Sos Provaz. Dá se to číst!
2. Velmi mě potěšilo, že ke konci knihy se řeší, že žádní mimozemšťané nejspíš nikdy nebyli a celé si to na sebe uchystali muži sami. To vysvětluje, proč je to i s muži někde v rezervaci stále "mužský svět".
3. Dost mě bavil Maximus. Jen tuhle knihu nedávejte číst žádným americkým velikánům virtuálního světa nebo do 5 let někdo přijde s betaverzí. Jen v tom bude víc reklam a mikroplateb.
4. Pokud předpokládáme, že autor nechtěl generalizovat a ukázal prostě v maloměstském prostředí jen několik postav, které se mu zrovna hodily, tak ani nejde říct, že by se takový nebo onaký člověk nenašel.
5. Je to celkem syrové. Pan Páral se s tím moc nepáral.

A teď negativa:
1. Já opravdu nesnáším, když se o dospělých ženách píše jako o dívkách (ale i o dospělých mužích jako o chlapcích). Nevadí mi občasný obrat typu "byl to vlastně ještě spíš chlapec". Ještě dejme tomu, když se píše o první lásce a referuje se o čerstvě dospělých partnerech jako o "chlapci a dívce". Ale to vytrvalé označování dospělých lidí "chlapec" a "dívka" se mi příčí. A ono jim je 18, 19, ne-li 20 a více let. To dřív znamenalo svobodné? A jen tak přibližně do 30? Nebo i sezdané pod 30? Úplně vidím, jak někomu říkám: "No moje babička, když měla první dítě, to byla ještě dívka, to jí bylo jen něco mezi 18 a 20. Ale samozřejmě vdaná dívka, to se tak tehdy slušelo. Než dosáhla věku ženy už měla několik dětí školního věku." Nevím, zda je to jen posun v jazyce nebo i v myšlení, ale kdekoliv na to narazím, tak mě to irituje.
2. Zuzana by byla uvěřitelnější, kdyby její otec nebyl v převýchovném táboře, ale pod drnem. Pak by to mohla být hrůzu nahánějící majorka Premingerová. Také se mi nezdá, že by tato zářná ukázka sil OP měla bydlet se svou zpátečnickou matkou a snažit se s ní aspoň trochu vycházet. V 19 letech, ve věku, kdy by mohla mít dvě děti, se chová a myslí jako natvrdlá puberťačka, nikterak radikální. Vlastně opravdu připomíná spíš nezdárného syna v mamahotelu než mladou budovatelku OP. Celá ta rodina mě iritovala a taky se k ní vztahovala nejnechutnější věta v celé knize. Doufám, že tohle úchylné chování není a nikdy nebyla norma nikde a pro nikoho.
3. Vztahy mezi lidmi obecně působí odlidštěně, ať už před OP nebo po. Už na mě ze starších knih jde kolikrát pocit, že ve 20. století byli všichni vadní. Ale nedávno jsem třeba četla Noční rozhovor od Mňačka a ten udělal lepší dojem.

Bavilo mě to, otevřený konec mi nevadil, ale zároveň jsem z toho zůstala jaksi rozpačitá a nevím, zda si knihu chci nechat nebo ne. Ono u těch knih, které jsou hodně o mezilidských vztazích (ale nejen u nich, podobný problém mám i u starších detektivek), vždy hrozí, že po 35 letech už na čtenáře z jiné doby budou působit divně. Postavy, jakkoliv realisticky vyvedené, mohou pak působit i takto: "Debil, Blbeček, Debil, Blbeček, Debil, Blbeček, Debil, Blbeček. Akorát támhle vzadu, to je snad jediná výjimka, sedí dva Blbečci vedle sebe."