Želary přehled
Květa Legátová (p)
Prvotina osmdesátileté autorky je mimořádným literárním objevem. Obsahuje ucelený cyklus devíti povídek navzájem propojených jednotlivými postavami, jehož tématem jsou osudy lidí ze zapadlé beskydské vesnice Želary v době první republiky. Autorčin popis těchto tvrdých, tragických osudů, pokřivených často velkou bídou a těsnými obzory malého světa, je krutě realistický a až mrazivě antisentimentální a současně poetický a plný pochopení a obdivu k lidské touze po svobodě, po nevědomém směřování k něčemu vyššímu, jež je jejím hrdinům vlastní.Květa Legátová je pseudonymem autorky (1919), která vystudovala fyziku a matematiku, po krátkém válečném působení na brněnské konzervatoři, kde učila němčinu, působila na jednotřídkách v zapadlých Beskydech. Jako politicky nespolehlivá byla často překládána z jedné školy na jinou. Z této oblasti valašských i slováckých kopanic také čerpá náměty svých baladických povídek. Kniha získala Státní cenu za literaturu 2002 a obsadila 2. místo v anketě Lidových novin KNIHA ROKU 2002.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Želary. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (149)
Jozova Hanule mě nadchla a tak jsem očekával něco obdobného i od Želar samotných. Myslím, že v něčem bylo i lepší, že jsem četl první právě Hanuli, protože už jsem některé postavy znal, a i tak mi přišlo, že ten zmatek v tom, kdo zrovna mluví, kdo se vůbec v místnosti nachází apod. byl obrovský. Obzvláště v první třetině knihy to bylo trochu peklíčko. Vůbec nedokážu pochopit, jak některé kapitoly mohou být tak špatné a některé naopak tak výborné. Příběhy a osudy jsou to těžké, různé události čteme z pohledu více postav, takže na ně máme jinou perspektivu a náš názor na věc se může postupně měnit. Určitě to není kniha pro každého, ale ta nepřehlednost jí hrozně ubírá, což je obrovská škoda.
Co na toto říct... Autorka neskutečná, když se přihlédne k tomu, že jí bylo přes 80 a vydala první oficiální knihu. Květnatost řeči a krásné slovní výrazy jsou balzám na duši. Méně blaženě jsem se ale cítil z úplného zmatku v mnoha postavách a bez pořádného vysvětlení, o koho jde. K němu zkratkovitě došlo třeba až za 100 stránek, takže je zde třeba opravdu veliké pozornosti a vnímání. Navíc se nejedná o lehké čtení obecně a autorka skáče v čase bez upozornění navzájem nejen mezi povídkami, ale dokonce i v rámci samotných povídek. Zmatek tak střídá zmatek a než jsem si na to zvyknul, půlka knihy byla za mnou. Pak už se začínají některé střípky dávat dohromady, ale doporučuji si zpětně pročíst první povídky, protože v nich bylo naznačeno mnoho, co dovysvětlí to, o čem se píše ve druhé půlce knihy. Zkrátka tahle kniha by se měla přečíst dvakrát hned za sebou, pak se dá zcela a úplně docenit, jak skvěle je vymyšlená. Nejdřív jsem chtěl dát 3/5, závěr a větší pochopení postav přináší 4/5, ale věřím tomu, že kdybych si to dal celé ještě jednou, tak neváhám a dám 5/5. Smutné a uvěřitelné příběhy postav, hezky popsané uvažování dětí, propletenec osudů a návaznost, která je opravdu poetická.
Ve výsledku skvělá kniha, jen alespoň pro mě dost náročná. Nedoporučuji po ní sáhnout, pokud si chcete odpočinout.
Související novinky (1)
Zemřela Květa Legátová, autorka knihy Želary
22.12.2012
Citáty z knihy (1)
„Hodnota věcí nespočívá v nich samých, nýbrž v nás.“
Ocenění knihy (1)
2002 -
Státní cena za literaturu
Kniha Želary v seznamech
| v Právě čtených | 8x |
| v Přečtených | 1 383x |
| ve Čtenářské výzvě | 175x |
| v Doporučených | 145x |
| v Knihotéce | 275x |
| v Chystám se číst | 406x |
| v Chci si koupit | 94x |
| v dalších seznamech | 6x |
Štítky knihy
povídky česká literatura Beskydy chudoba, bída vesnice české povídky český venkov klasická literatura
Část díla
Autorovy další knížky
| 2002 |  Jozova Hanule |
| 2001 | Želary |
| 2003 | Pro každého nebe |
| 2006 | Nic není tak prosté |
| 2009 |  Návraty do Želar |
12/2024
K přečtení téhle knihy mě vedlo to, že u nás v Liberci se uvedla divadelní hra, která mě naprosto uchvátila a já tak chtěla znát osudy želarských obyvatel trochu detailněji. Tímto všem čtenářům doporučuju, zavítejte k nám do divadla a dejte si to, protože je to v některých chvílích až mrazivě přesný a Lucka Vojničová je epická!
A co se knihy týče, upřímně si myslím, že bych si ji potřebovala přečíst asi tak třikrát po sobě, aby se mi všechny ty osudy a drobný příběhy propojily, protože je pravda, že někdy je to dost složitý se v tom vyznat. Ale sakra, je to dokonalý! Někdy stačí jedna věta, která vás úplně rozhodí, jindy čtete pasáž třikrát a vlastně nevíte, co si o tom myslet.
Miluju Lucku Vojničovou a Žeňu, obdivuju Zuzanku Popelovou, fascinuje mě Šelda, líbí se mi ten pulzující vztah mezi Vratislavem a Helenkou.
Je to zvláštní kniha, kterou jsem ale milovala každou stranou víc a víc.
Rozhodně doporučuju, dávám plnej počet hvězd, 95 % (a ten dávám i libereckýmu divadlu za to, jak skvěle to zahráli).