Zahrada kostí přehled

09.05.2024

Teda!! Poslední týdny mám štěstí na skvělé příběhy a tohle je jeden z nich! Možná ponurá obálka a název, ale ten příběh..! Úžasný!! 6/5, fakt!
(A i kdybych měla podle komentáře pode mnou nízké IQ, stojím si za tím, pro mě výborná kniha :D)
Od Tess Gerritsen jsem zatím četla celou sérii s Jane Rizzoli a Maurou Isles a už ta mě velmi vtáhla a nadchla, rozhodně nemá chybu. Tohle je můj první samostatný příběh od Tess a neskutečně mě překvapil. Čekala jsem další detektivku, ale tohle bylo mnohem víc a mě si to získalo.
Samozřejmě varování - vykrádají se tu hroby, a jak je u autorky zvykem, je tu dost detailů o různých ne zrovna příjemných procesech. Pitva, mrtvoly, zranění, porody a podobně. Pro mě to má ale přidanou hodnotu, musela jsem víc vygooglit o horečce omladnic a to mě navedlo i dál na O. W. H.
Mě tohle ale bavilo už v sérii s Jane a Maurou, takže jsem tušila do čeho jdu.
Ale kromě toho má kniha i příběh, který mě mimo jiné i dojal. Nečekala jsem, že mě cesta do roku 1830 bude tak bavit, že bude tak zajímavá. Některé věci jsem sice odhadla, ale to na příběhu nic nekazí. Navíc když jsem viděla, ano viděla, protože příběh se mi odehrával před očima, jak věda postoupila, jak to měli lidé kdysi mnohem těžší, a hlavně ženy - co ty porody proboha - , a že stačí jedna základní věc, aby zachránila tolik životů, a to to, že si stačí umýt ruce (jak zde píše pár lidí - ta představa, že nemám ani rukavice a "probírám se" jednou pacientkou, rodičkou, za druhou, to je šílený a nechtěla bych rodit v té době), opět mi to něco dalo a je skvělé, jak dnes už je ta hygiena a sterilizace tak samozřejmá.
Není na škodu si tohle vše připomínat, a ještě takovými příběhy.
To, jak je současnost propletená s minulostí mě fascinuje, a takové příběhy, které to vyprávějí, miluju. Objevená stará zakopaná lidská lebka, kostra nese známky násilné smrti. Ale jak se tam dostala, jaký příběh se za tím skrývá. Miluju. (Nedávno jsem četla knihu Dítě od Fiony Barton, a to mě podobně nadchlo, téma je podobné - nalezená stará kostra, ale jaký příběh vypráví.)
Jak skončí příběh z minulosti jsem nečekala, ale závěr ze současnosti jsem začala tušit a také mě dostal. S postavami jsem se loučila jen těžko.
Takže když to shrnu, doporučuji všem, co mají rádi autorčinu tvorbu, jako já, a lidem, co rádi trochu detektivky, historie, pravdivých faktů, přidané hodnoty, romantiky, ale zároveň dokážou číst i o procesech, které jsou sice na první pohled (nebo přečtení) nechutné, ale k životu, nebo smrti, také patří.
A na úplný závěr jen dodám, co velmi ráda opakuji - sto lidí, sto chutí, a nikdo nemá právo někoho shazovat proto, že se mu líbí něco jiného.

Je to ponuré, studené, vlhké, plné smradľavého hnisu, vyvrhnutých vnútorností, rozkladajúcich sa mŕtvol, páchnucich bezzubých dychov odporných špinavých sviniarov, hlavné postavy nemajú čo jesť, čo si obliecť ani kam ísť. V knihe nie je ani štipka humoru a pôsobí obzvlášť deprimujúco. Stále tam prší, mrzne alebo je hmla. Ak vás toto láka, čítajte. Ale ak nechcete byť sklamaní, nečítajte až do konca. Autorkina práca na tejto knihe sa podobá maliarovi, ktorý mesiace trpezlivo vykresľuje najjemnejšie detaily a odtiene na svojom diele, no pred záverom na plátno vychrstne kýbel sračiek. Tak ako je úvod knihy presvedčivý, tak je záver tupý a neuveriteľný; autorka tú zbierku hlúpostí, náhod a nepravdepodobností namixovala tak zle, že musí znechutiť každého s IQ nad 25. Nevadí mi červená knižnica ani zbytočná súčasná dejová linka, obe som preskakoval. Vadí mi ale, a to zásadne, autorkin skrat v hlave, ktorý ju presvedčil o tom, že nitiek v knihe musí byť milión a všetky sa v závere musia za každú cenu rozpliesť, nech už je to urobené akýmkoľvek primitívnym spôsobom. A že jej to čitatelia zožerú aj s navijakom...
Teta by nemala písať detektívky, nech sa radšej venuje dejinám lekárstva alebo historickému románu. Za mňa je to odpad, dokonca ešte horší ako detektívky Michaely Klevisovej. Bohužiaľ, začínam sa priklánať k zovšeobecneniu niekoho z diskusie nižšie, že ženy nevedia napísať kvalitnú detektívku.