Vyprávěj jim o bitvách, králích a slonech přehled
Mathias Énard
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/108858/bmid_vypravej-jim-o-bitvach-kralich-a-sl-GEH-108858.jpg
4
21
21
Mathias Enard ve své knize zpřítomnil omamné kouzlo orientální Konstantinopole (dnešního Istanbulu), kam 13. května 1506 dorazil slavný italský sochař Michelangelo, aby se pokusil splnit úkol, v němž předtím neuspěl jeho velký rival Leonardo da Vinci: navrhnout pro Velkého Turka –sultána Bajezida – most přes zátoku Zlatý roh. Michelangelo svým pobytem ve městě pohanů riskuje hněv mocného papeže Julia II., pro kterého vystavěl v Římě velkolepou hrobku, za niž se však papež zdráhal umělci náležitě zaplatit, přijel ze vzdoru a nyní je na pochybách, zda udělal dobře... přesto se pustí do práce, která jej pohltí stejně jako město, k jehož duši pozvolna proniká.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2012 , PlusOriginální název:
Parle-leur de batailles, de rois et d'éléphants , 2010
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vyprávěj jim o bitvách, králích a slonech. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (6)
Tato útlá knížka mě okouzlila. Neznámá epizoda ze života Michelangela, příběh velkých ambicí, lásky a intrik je vyprávěn poetickým jazykem, mnohé je jen lehce naznačeno, přesto mu nechybí působivost. Zajímavý čtenářský zážitek.
Vyprávění mezi poezií a snem - o tom, že nic není, jak se zdá, o díle, jež se rodí těžce a lehce pomíjí, o sochařích a mocných tohoto světa. Neboli Michelangelo v Istanbulu 1506 a most zničený zemětřesením 1509, Mesíhí, jeho láska a verše a Šeherezáda v unikavé podobě. "Nic víc se neví." Čte se skvěle.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
2010 -
Prix Goncourt des Lycéens
Kniha Vyprávěj jim o bitvách, králích a slonech v seznamech
| v Přečtených | 24x |
| ve Čtenářské výzvě | 3x |
| v Doporučených | 4x |
| v Knihotéce | 14x |
| v Chystám se číst | 26x |
| v Chci si koupit | 4x |
Štítky knihy
renesance výtvarné umění francouzská literatura Orient básníci tanec Itálie Michelangelo Buonarroti, 1475-1564 ocenění Istanbul, Konstantinopol
„Noc se dnem nesouvisí. Shoří v něm. Za úsvitu ji odnášejí na hranici. A s ní i její lid, pijany, básníky, milence."
Mathias Énard vzal několik strohých Michelangelových dopisů a vklínil mezi ně příběh o géniově pobytu v Konstantinopoli. Fabulí pospojoval skutečné události či artefakty, takže vytvořil dílo na rozhraní literatury faktu a fikce. A je to pozoruhodné dílo.
Dýchající exotismem, plné soumraků nad Zlatým rohem a všech vůní Asie, Evropy a Afriky. Pracuje s básnickým potenciálem skutečnosti: „Cippollino, dolerit, serpentin, růžový mramor ze Sarrancolinu, skořicová žula, černý mramor z Dauphiné, porfyr, brokátový mramor, obsidián." I výčty jsou svého druhu verše.
Autor všechny reálie renesančního života dokonale zná: spaní v sedě, vztah k hudbě, výbavu istanbulských hospod, topografii města. A tak čtenář v duchu doprovází Michelangela na každém kroku, byť by to byl všední krok kupcovým domem.
K tomu Énard přidal netradiční postupy, ale ne zase moc: roztříštění časové osy, du-formu, střídání préterita s historickým présentem, autentické Michelangelovy dopisy, básně, kratičké kapitoly jako střípky mozaiky.
Nedá mi to a musím věnovat zvláštní pozornost postavě básníka Mesíhího. Když spisovatelé v některém z hrdinů zhmotňují vlastní romantické touhy, většinou z toho vyleze cosi abnormálně protivného. Ne tak v případě Mesíhího z Prištiny. Možná proto, že je tahle figura v jádře skutečná; nebo proto, že Énardovy ideály jsou sympatické. Každopádně platonické okouzlení, které Mesíhí cítí k Michelangelovi, zůstává decentní, a tak lehce elektrizuje. (Připomíná staré Řeky. A snad Kaváfisovy verše, ty vkusné.) Ač mi většinou leze na nervy, když si spisovatel vynucuje soucit s postavou, tady se to povedlo. Miluji Mesíhího. Lituji Mesíhího. Být tak Michelangelem...
„Nepřestanu toužit, dokud se má touha
neutiší, dokud se ústa nedotknou
rudých rtů mé lásky,
kdy se duše ztratí v něžnosti jejího dechu.
A ty budeš vždycky vzývat jméno Háfiz
ve společnosti smutných a zlomených srdcí."
[Háfiz ze Šírázu]