Vstup zakázán přehled
Egon Erwin Kisch
Zvídavému novináři světového jména se podařilo vniknout do míst, kam málokdy vstoupí noha nezasvěcence; vytěžil odtamtud reportáže o největších a nejhůře vybavených rtuťových dolech na světě, o masovém ohlupování věřících v Lourdech, o belgickém městečku s třemi tisíci bláznů, o historii a zákulisí Monte Carla a o mnoha jiných pozoruhodnostech. Ale stejně poutavé je jeho vyprávění o lyonském hedvábnickém průmyslu, o práci holandských brusičů diamantů, o těžkém údělu výrobců jabloneckých skleněných perel a o lehkých ziscích podnikatelů. Společným znakem Kischových reportáží je řazení fakt, třeba i všedních, do překvapujících souvislostí, v jejichž světle se ostře rýsují společenské podmínky.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vstup zakázán. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (2)
na začátku knihy byla dlouhá socialistká předmluva plná propagandistických blábolů, ta mě ale hrozně otravovala (přitom on byl komunista, je to v knize cejtit, ale takovej ten dobrej). samotná kniha byla výborná, ty reportáže jsou skvělý, se silným důrazem na nespravedlnost dělníků z celý před- i meziválečný evropy, přitom psaný tak akorát s citem a navíc vůbec ne stroze, ale je to plný metafor a ozdobnejch prvků, takže je to i krásný stylisticky
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Vstup zakázán v seznamech
| v Přečtených | 5x |
| v Knihotéce | 5x |
| v Chystám se číst | 1x |
| v Chci si koupit | 1x |
Autorovy další knížky
| 1969 |  Pasák |
| 1962 |  Tržiště senzací |
| 1929 | Zuřivý reportér |
| 2008 | Pražský pitaval |
| 1968 | Pražská dobrodružství |
Sbírka literárních reportáží z pera pražského rodáka, ve své době jednoho z nejznámějších a nejoceňovanějších světových novinářů. Sbírka se soustředí na reportáže z cest „zuřivého reportéra“ v třicátých letech 20. století.
EEK vycizeloval žánr literární reportáže téměř k dokonalosti. Přes svoji angažovanost (levicovost a členství v komunistické straně) jsou reportáže napsány profesionálně – autor se vždy držel kréda, že: „Reportér nemá tendence, nemá co ospravedlňovat a nemá stanoviska“. Reportáže jsou napsány velmi bohatými jazykovými prostředky (hra s jazykem), stylisticky na vysoké úrovni, a mohou svým způsobem sloužit i jako doplňkové zdroje pro studium historie, díky autorově cílení na detail a snahu zprostředkovat popisovaný jev nebo událost detailně a ve své celistvosti i kontextu.
Egon Ewin Kisch je dnes podle mého neprávem polozapomenutá postava dějin žurnalistiky. Přitom je jeho dílo stále živé a díky velmi kvalitním zpracování stále schopno podávat zprávu o dané době a událostech, které autor pokrýval. Rozhodně je zajímavé číst jeho tvorbu i v dnešní době.