Vše o mé dceři přehled
Kim Hjedžin (p)
Hlavní hrdinkou románu je stárnoucí vdova, bývalá učitelka základní školy, která nyní pracuje jako ošetřovatelka v domově důchodců. Žije s dcerou a její přítelkyní. Jako by nestačil fakt, že vdova musí ve svém bytě trpět lesbický pár, dcera se zapojí do demonstrace proti diskriminaci homosexuálních kolegů na univerzitě. Vdova těžko snáší, že její vzdělaná dcera protestuje v ulicích a je kvůli své orientaci vystavena odsouzení společnosti. Přitom je denně svědkem spolužití lesbiček, o kterém by raději nevěděla. Svůj hněv a zklamání si vylévá na dceřině přítelkyni. Jak moc lze porozumět generaci s odlišnými názory? Skrze konflikty se odhaluje nepřekročitelný limit vzájemné tolerance Autorka knihy skvěle vystihla pocity nepatřičnosti stárnoucí generace v rychle se rozvíjejícím světě, obzvláště pak v zemi, kde překotné změny a rychlost životního stylu, které od jedince vyžadují sílu a pružnost, nejsou vyvážené určitým bezpečím, jež v našich končinách poskytuje systémem zaručená jistota důchodu. Generační míjení je pak o to bolestnější. Proč zrovna moje dcera musí být na holky?! Příběh o ženách, o násilné povaze diskriminace a o iracionální nenávisti.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vše o mé dceři. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (20)
Zajímavá sonda do psychiky matky, která se nechce smířit s homosexualitou své dcery. Ale také kniha o stárnutí a umírání, které nemusí být vždy důstojné. Kniha, v níž je jedinou sympatickou postavou holka beze jména.
„Proč se duše vytahuje na špičky a napjatě vyhlíží směrem, odkud přichází strach?“
To pochopitelně nevím, ale podobný pocit znám… Šedesátiletá vypravěčka zdejšího příběhu na mě ovšem zprvu vůbec nepůsobila zádumčivě, ale naopak sebejistě. Její postřehy byly sarkasticky vtipné a jazyku propůjčilo ostrost mládí autorky. Jenže už po pár stránkách se v souladu s dějem (v titulu zmiňovaná dcera se spolu se svou partnerkou stěhují do hrdinčina domu) projevují obavy matky, která obtížně přijímá dceřinu sexuální orientaci. Ta je navíc trnem v oku i u většinové společnosti, zvyklé na tradiční uspořádání a dodržování hierarchických zásad „slušnosti“.
Z pohledu Evropana poměrně nevýznamný problém ale záhy ustoupil mnohem tíživějšímu tématu stáří, umírání, hledání východiska i v bezútěšných situacích. Vždycky je naděje, to Kim Hjedžin příběhem jednoznačně sděluje, ale vypravěččina bolest je natolik upřímná a hluboká, že se dá stěží ubránit smutku a obavám. Knížka je výborně napsaná, dalo by se z ní citovat na mnoha místech a stejně tak se k ní vracet. Jenomže i když před potížemi nezavírám oči, vryla se mi už po prvním přečtení pod kůži natolik, že by mi případná repetice přinesla ještě víc lítosti. Jednu hvězdičku tak ubírám spíš preventivně.
A pod čarou prosím petrarku72 a sgjoli, které mě nevědomky k četbě přivedly: nevíte o nějakém fakt legračním vyprošťováku?
Související novinky (1)
Knižní novinky (2. týden)
10.01.2021
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Vše o mé dceři v seznamech
v Přečtených | 99x |
ve Čtenářské výzvě | 17x |
v Doporučených | 6x |
v Knihotéce | 61x |
v Chystám se číst | 118x |
v Chci si koupit | 21x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
homosexualita stáří lesby, lesbismus korejská literatura stárnutí mezigenerační konflikt LGBT, queer, LGBT+
Majetnická matka nesnášející snachu na korejský způsob. Myslím, že obdobně by se chovala, kdyby měla syna a on si přivedl ženu dle vlastního výběru. „Ta holka“ by si zasloužila svatozář, což se o dceři říci nedá. Její postava je hodně nedotažená. Zato pohled do léčebny seniorů vyznívá velmi realisticky.