Vrcholné číslo Thomase Berrymana přehled

05.07.2020

Vlastně docela nuda. Záměr Jamese Pattersona je zřejmý a nedělá kolem ústředního motivu kličky, přesto mi vážně dělalo potíže do příběhu proniknout, zorientovat se v postavách a ve vývoji zápletky vůbec. Přitom to není kvůli tomu, že by byl thriller špatně napsán, jen je šíleně nezáživný. Žádné překvapivé zvraty, žádná nečekaná odhalení, žádné zajímavé charaktery. Autor od začátku naznačuje, že vražda starosty neproběhla tak, jak se všeobecně předpokládalo a že za atentátem stál s největší pravděpodobností nájemný zabiják – a ejhle, ono je tomu skutečně tak. Vyprávění se tak skládá spíš z přehledu událostí, které po vraždě následovaly a jakým směrem se ubíraly, než skutečně napínavým dramatem. Navíc se přiznám, že finální vyznění, jak je hrozné, že na světě existují nájemní zabijáci a jak je Amerika zvrácená díky ústavnímu právu svobodně držet zbraň, není nijak objevné a už jsem jej četl desetkrát lépe zpracované. Ale zas jde o román z roku 1976, takže jsem možná maličko nespravedlivý.