Via Gemito přehled
Domenico Starnone
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491341/bmid_via-gemito-GUs-491341.jpg
4
32
32
Po smrti svojho otca Federìho sa rozprávač vydáva po stopách života tohto rozmarného a impulzívneho muža, cez deň železničného robotníka a v noci maliara. Najstarší syn vo svojich spomienkach na otca a detstvo strávené v tieni jeho nálad a rozmarov odkrýva rôzne otázky ľudskej existencie. Určujú náš život vonkajšie okolnosti? Alebo sa na ne iba vyhovárame? Federì sa celý život tváril ako obeť svojho nízkeho pôvodu, pre ktorý sa nikam nedostal, bol človek, ktorý vláči manželku a deti ako bremeno, brániace preraziť mu vo svete umenia. Svojimi výbuchmi a urážlivosťou určuje život celej rodiny. A čo rodičia, dokážu deťom odovzdať svoje hodnoty alebo sa deti musia voči nim vymedziť a tak nájsť vlastnú cestu? Syn neznáša otcove poznámky o ženách, o sexe, jeho svetácke, arogantné správanie, a preto sa rozhodne, že nikdy nebude taký, že bude robiť presný opak. A tak mu otec určuje život, aj keď s ním už nie je. Retušovaním vrstiev spomienok syn postupne otvára okná do svojej minulosti v byte na Via Gemito, kde žil obklopený veľkou rodinou, a prežíva tak svoje detstvo poznačené úzkosťou, rešpektom a strachom, ktoré v ňom Federì vzbudzoval. Barokové rekviem za otca, ktorý odmieta úplne zomrieť, nasiaknuté neapolským temperamentom.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Via Gemito. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (13)
“Mimí vzpomíná na své dětství. Na jednotlivé čtvrti Neapole, bydlení, ale také na rodinné příslušníky. Hodnou a pracovitou matku Rusiné, ale také sebestředného autoritativního otce Federího, kterému nebylo nic dobré, vlastně jen on sám, protože on přeci ví a umí vše nejlíp. Jedná se o sondu do italské rodiny, částečně založenou na skutečných událostech.
Zcela určitě jsem se do této štafety přihlásila poté, co jsem u jedné knihomolky viděla velmi nadšenou recenzi. Čekala jsem tedy i já nadšení, ale to se bohužel vůbec nedostavilo. U této knihy mohu s jistotou říct, že mi opravdu nesedla. Nemohla jsem se začíst, autorův styl psaní je velmi zvláštní, zabíhavý, dlouhé popisy, málo přímé řeči, spousta italských jmen - ulic, absence kapitol. Věnuje se hlavně rodinným vztahům, ale také popisu italské Neapole a umění. Rodinné vztahy OK, to mám ráda. Život s téměř diktátorským otcem nebyl nic moc, spíš k pláči. Musela jsem jen kroutit hlavou a Federího proklínat. Popisu Neapole tam bylo až moc, popis jednotlivých ulic a domů mi nic moc neříkal. A umění? Tomu nerozumím vůbec, a že ho tam bylo. A to je vlastně všechno. Kniha neustále omílala to samé dokola. To, že Federí je, jaký je, jsme pochopili už z prvních pár stránek. A vlastně takový byl celý svůj život, žádná změna. Oceňuji biografické prvky, lituji všechny, kdo toto museli zažít, ale zároveň si myslím, že se vše dalo napsat s polovinou obsahu. Takto to působilo velmi zdlouhavě a nezáživně. Za mě bohužel doporučit nemohu.
Velmi plastický obrázek poválečné Itálie, vzpomínky na otce, matku a dětství v Neapoli. Povaha pana otce byla naprosto nesnesitelná a vůbec se nedivím autorovi, že má i na stará kolena z papá trauma, ale jaksi nevybočuje ani o milimetr z celkového obrazu, který mám z ostatních knih italských autorů (Příběh spořádané rodiny R. Ventrella, Geniální přítelkyně E. Ferrante) domácí násilí, hádky, no prostě italská domácnost jak podle šablony. Podle mého názoru náročnější čtení a to hlavně z důvodů autorova složitého slohu, věty košaté a předlouhé, odbočky a návraty zpět... no není to románek na dovču k vodě.
Související novinky (2)
Lvi na výsluní a další knižní novinky (22. týden)
29.05.2022
Rivalové, Jen čas ukáže a dalších 70 knižních tipů (15. týden)
10.04.2022
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
2001 -
Premio Strega
Kniha Via Gemito v seznamech
| v Právě čtených | 3x |
| v Přečtených | 36x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 60x |
| v Chystám se číst | 59x |
| v Chci si koupit | 6x |
| v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
italská literatura dětství Itálie autobiografické prvky Neapol společenské romány sobectví otcové a synové
Lépe než Kareninaka bych to nenapsala.
Pro mě to ale bohužel bylo to první rande a s velkou pravděpodobností už druhá schůzka neproběhne. Mám radost, že už jsem to dočetla.