Velrybí divadlo přehled

12.05.2024

Trochu jako na houpačce: psáno lehkým perem, s mnoha "prostřihy" a vsuvkami (dopisy, záznamy, deníky, seznamy - většina ale kurzívou, což se nečetlo dobře). Začátek (1920) výborný, seznámení s panstvím a jeho momentálními obyvateli (nevýznamná C. čtyřletá) a marnotratným synem, pak skok tu zpět, tu kupředu v dalších částech, takže z jednoho dítěte jich je najednou horda, dospělí si také vyměnili role (už výrazná C. dvanáctiletá), a z těch dětských záležitostí už se stává poněkud nuda. Teprve pasáž (závěrečná třetina knihy) posledních druhoválečných let je opět velice zajímavá, s C. ve službách SOE.
Takže na debut výborné, ale na mne prostě moc zdlouhavé (600+ stran) a s některými poněkud nudnějšími pasážemi. 70%

"Lidi říkají o ženách spoustu hloupostí a jedna z nich je, že nám schází jasný úsudek. Že jsme nerozvážné a nejisté. Osobně považuju jistotu za jistý druh arogance.
Když mi bylo dvanáct, věděla jsem VŠECHNO; s každým rokem života vím o něco míň a je v tom svoboda. Člověk má daleko víc prostoru. ... vždycky se dá udělat víc."

08.04.2024

Kniha, po které jsem sáhla trochu namátkově do seznamu "knih, které si chci příležitostně vypůjčit" s trochou rezervovanosti k charakteristice "rodinná sága" - to mi vždycky indikuje poloviční červenou knihovnu. Byla jsem ale velmi mile překvapena: dostala jsem tak trochu "Bildungsroman" v nejlehčí formě, postavy (a nejen děti) hledají samy sebe, do příběhu naskakují, opouštějí ho... a ačkoliv největší prostor dostává Christabel, řekla bych, že není malých rolí. A divadlo z velryby, symbol nezávislosti, nápaditosti a bezmezné kreativity až do konce, to mne dostalo a připomnělo mi spoustu nápaditých divadelních inscenací, ve kterých jsem si přála hrát... Každopádně vůbec volby nelituju, četbu jsem si moc a moc užila!