V hradbách přehled
Felix Téver (p)
Spisovatelka Anna Lauermannová-Mikschová píšící pod pseudonymem Felix Téver (známá též svým literárním salonem na Jungmannově náměstí) ve svém literárním díle vycházela ze znalosti pražského prostředí, které však viděla trochu jinak, než bylo v české literatuře obvyklé. Nebyla to Praha drobných živnostníků a „malých lidí“, jak o nich psal její současník Ignát Herman, byla to Praha měšťanská, Praha rodin koketujících se životem šlechty, kde národní cítění bylo mnohdy překryto pocitem sounáležitosti s monarchií. Román V Hradbách z roku 1924 plasticky vykresluje postavy sevřené „v hradbách“ konvencí, předsudků a vlastní omezenosti Prahy na sklonku 19. století. Jsou to snobští měšťané pošilhávající po šlechtě, důstojník, který bezohledně vysává svojí rodinu, matka, vychovaná v klášteře a posedlá potřebou znovu povznést svou rodinu do šlechtického stavu, který sňatkem s nešlechticem ztratila, ale též příslušníci zbohatlé nové buržoazie a rodící se vlastenecké inteligence. Kronikářský styl jakým autorka líčí reálie všedního života těchto vrstev je v naší literatuře zcela ojedinělý, je prodchnut romantizujícími zápletkami, které však neústí k jednoznačně šťastnému konci, ale vrcholí většinou reálným procitnutím a deziluzí... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize V hradbách. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (3)
Jako cenný dárek si ji hodnotím, neboť jde o dobové vyprávění z časů minulých.
Život v pravdě tak, jak se žil.
K tradici rodiny, majetku, postavení a úcty patřily vždy psané i nepsané zákonitosti. Překlenout okovy protivenství dokáže jen silná vůle a odvaha ke změně.
Citace:" ...kumšt má jiná pravidla a jiný čas. (Umělecké pojetí řemesla- zdobné kovotepectví). Že se to takhle ve světě nikdy nedělo, povídáš, a přece muselo se dít, kdepak by si to jinak lidský mozek mohl vymyslit ! -
Nebylo by muzikantů, kdyby ptáci v lese nezpívali a voda nehučela a vítr nesvištěl a hrom neburácel, nebylo by malířů, kdyby nebylo denního světla, sluneční záře, barev země i oblohy, a nebylo by spisovatelů, kdyby nebylo lidských citů, náruživostí a myšlenek."
"Věřit znamená nevědět, co jistě vím, tomu není nutno věřit. Bernard Bolzano snaží se však ve své Athanasii důmyslně, aby dokázal nesmrtelnost duše, dával svým žákům otázku:" Věříte v Boha?" Odpověděl-li žák " věřím" řekl mu:"Jděte, propadl jste!" V průběhu svých přednášek objasňoval jsoucnost Boha, žák měl odpověděti:" Nevěřím, jsem o jsoucnosti Boží přesvědčen."
Mám podobný obrázek z titulní strany z těch starých časů.
Je na něm koňský povoz plný slámy s pobíhajícím psem a kočím s bičem před vjezdem k Prašné bráně v Praze.
Nostalgie starých časů.
Pro libozvučné repliky se k dílu budu vracet. Zanechal stopu a to se cení.
Zajímavý román o počátku 2. poloviny 19. století v Praze. Nabízí se srovnání s Němcovou či Světlou, ty ale v této době žily, kdežto pro autorku V hradbách jde již o téma víceméně historické. Víceméně se drží obrozeneckých mýtů, takže v některých okamžicích člověku vyskočí pobavený úsměv nad naivitou našich předků, ale popisovanou dobu vystihuje poměrně dobře. I když se v některých okamžicích objeví romantické náznaky, celkově jde spíš o Balzacovský román a občas člověku vytane na mysli Zolův naturalismus.
Pro někoho může jít o nudné dílo, ale občas neuškodí, když se člověk oddá pomalému tempu vyprávění. Je ale pravda, že dnes už archaický jazyk čtivosti nepřidá a i poměrně velký počet korektorských přehlédnutí četbu ztěžuje.
Ale jinak docela příjemné překvapení a rozšíření čtenářských obzorů.
3,5*
Související novinky (1)
Neříkej to mámě, Ztracený ráj a dalších 22 nových eknih zdarma
23.10.2022
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha V hradbách v seznamech
| v Přečtených | 4x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Knihotéce | 13x |
| v Chystám se číst | 3x |
| v Chci si koupit | 1x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 1927 |  Černý Lohengrin |
| 2010 |  V hradbách |
| 1940 |  Lidé minulých dob - kniha lidských a básnických osudů |
| 2014 | Z deníků Anny Lauermannové-Mikschové |
| 2011 | Děti |
Neurazilo. Ovšem tak do půlky knihy jsem si říkala, kam se děj vlastně ubírá? Takové trošku ospalé, zdlouhavé. Ale tak se prostě psávalo. Chápu, že tohle už mladým nic moc neřekne a troufám si tvrdit, že některým slovům už ani nebudou rozumět.