Utrpení knížete Sternenhocha přehled

předevčírem

Autor je filosof – spiritualista a esejista. Z filosofů jej nejvíce inspirovali Shopenhauer a Nietzche. Z českých myslitelů si nejvíce vážil Otokara Březiny a K. H. Borovského. Zaujalo mě, že například pojídal krysy, spal v nevytápěných místnostech, hodiny ležel na zmrzlém sněhu v křečích.

UTRPENÍ KNÍŽE STERNENHOCHA je první kniha, kterou jsem od autora přečetl. Jedná se o groteskní romaneto. Představuje halucinogenní příběh šílenství knížete STERNENHOCHA (33 let) a jeho ženy HELGY. Část knihy je vyprávěna deníkovým záznamem. Filosofickou rovinu knihy tvoří reflexe o smrti a nesmrtelnosti, věčnosti a pozemskosti.

V závěru knihy jsem byl na pochybách, jak to tedy vlastně je, ale ujasnil jsem si to.

Kniha byla rozhodně zajímavá.

V knize se nacházejí černobílé ilustrace.

23.09.2023

Když jsem tuhle knížečku vzal do ruky prvně, otočil na zadní stranu a řekl si, paráda, takovej šílenej ksicht jsem ještě neviděl. Pokud bych chtěl někoho vyděsit, tak tu fotku zarámuju a pověsim k jeho posteli těsně před probuzením. S pivem v ruce jsem přemýšlel, co asi tomuhle pánovi hvízdalo v hlavě a šel jsem to hned zjistit.

Tak zhruba první třetina vypadala slibně. Říkal jsem si, že je to po nějakým čase asi parádní úchylárna, ve kterejch občas listuju. Nebo libuju? Já nevím. Jedna paní, která by mohla klidně vystupovat v kočovným obludáriu courá po plese, kde taneční sály brázdí další figurka, která by v tom obludáriu mohla hrát druhý housle. Tenhle opelichanej, bezzubej a plešatej pajda je ale odporně bohat, takže jeho fyzické nedostatky jsou hravě přebity jeho schopností vymetat plesy, bary a platit nekonečně dlouhé účty za absint a tabák. A tenhle vykuk při kotvení u baru zahlídne tuhle paní, která je přitažlivá asi jako velrybářská loď vracející se od severního pólu po půl roce, a po konzultaci se svým pimprdlíkem dojde k názoru, že tahle zrůda je vhodná ke kopulaci a svatbu s ní bere jako výzvu. Já bych se asi odmítl zúčastnit i jako svatebčan. Co bych jim asi dal jako svatební dar? U týhle části jsem ještě netušil, co všechno má velryba ráda, tak bych jim dal leda tak lustr.

Dokud je chvíli po svatbě, a zjistí se, že obludární manželka má zálibu v sado masu, mučení, trýznění a jen tak ze sportu si občas někoho zabije, tak to jde. Tu nenasytu snad nedokáže uspokojit ani tlupa Nigerijců. Jenže pak se to celý zvrtne. Helmutkovi z tý jeho pani, která bude možná trochu i jako záhada blair witch, parádně mrde. Pak už je to jenom sledování halucinací, šílenství, léčebnejch metod a zase šílenství. Těžko jsem se pak orientoval v tom, co je realita. Občas mě pobavily způsoby vyhánění magoření, ale nemohl jsem se dočkat konce. Trochu jsem doufal, že to dopadne jinak.
Možná kdyby se ten úchylnej začátek a ta první třetina rozvedla víc na úkor popisu šílenství, bylo by to pro můj mozeček lepší. A to nejsem žádnej úchyla. Dávám tomu půlčíka, ale je to takovej horší půlčík. Teď úplně nevim, jestli jsem to měl hodnotit, protože jestli je v tom něco filosofickýho, tak to není úplně pro mě. Já potřebuju text přímej jako trasu ke Kloko a žádnej hlubší smysl nevidím. Já mám radši mělčinu.