Daredevil: Zvuk a zlost přehled

31.12.2021

Čtvrtou edici Daredevila otevřeli v roce 2011 scenárista Mark Waid a kreslíři Paolo Rivera společně s Marcos Martinem. Ultimátní komiksový komplet nám představuje šest dílů této edice, které ve mně bohužel zanechaly rozporuplné pocity. Na první pohled není jasné, zda se jedná o nezdařený pokus o souvislou dějovou linku napříč všemi sešity, nebo řadu samostatných příběhů, které se stejně neúspěšně pokusily najít společnou nit. Zkratkovitě, nedotaženě a samoúčelně působí i většina vstupů, např. Spota, Captaina Ameriky, Ulyssese Klawa, ale i třeba zástupkyně státního návladního Kirsten McDuffieové. Mark Waid chtěl z Daredevila udělat muže, hýřícího optimismem, snad mu i vykouzlit úsměv na tváři, odpárat z jeho života všechen ten cynismus, ponurost a nesmiřitelnost, jenže jakoby se tento smělý koncept zadrhl v půli. Nakonec se zdá, že to není tak ani tak, a z celého nápadu zbylo jen roztříštěné obludárium jednotlivých skečí, které k sobě pasují jen s největším sebezapřením. Kresba tento dojem podporuje: chvíli precizní a vysoce dynamická, jindy zase dětsky skicovitá skoro až nudná. Dobrá zpráva je, že Daredevil neustrnul na místě, ale vyvíjí se. Otázkou je, zda se vydal tím správným směrem.

12.06.2021

Fest sa mi to páčilo, ale predsa len sa k Diablovi z Hell´s Kitchen viac hodia komorné, temné príbehy odohrávajúce sa v nočných prístavoch a zapľuvaných bočných uličkách, kde proti nemu stoja lupiči, kriminálnici, mafiáni a korupcia. Scenárista Mark Waid (Amazing Spider-Man: Rodinný podnik, Fantastic Four: Nemyslitelné) sa v roku 2011 pokúsil vytvoriť Daredevila, ktorý nie je ktovieako ponurý (ani melancholický), ale zároveň nerieši vieru (ani pochyby) a hoci je (v rámci možností) realistický, nejeden raz bojuje proti superprotivníkom. Inými slovami: snažil sa byť konzervatívny a zároveň liberálny. Vo výsledku to prekvapivo funguje. Jeho atypickému poňatiu slávnej postavy odpovedá aj kresba Paola Riveru: je parádna, čistá, neprekombinovaná (nič proti prekombinovanosti, ak sa vydarí), farebná a vcelku optimistická a pritom ako keby jednoduchá, nenáročná. Páčil sa mi nielen spôsob, akým Rivera zobrazil Daredevilov radar, ale i dvojstrana prechádzky a zaujímavo výtvarne znázornený Klaw (a najmä jeho pomocníci). Rivera má cit pre detail (psí výkal na chodníku, odtrhnuté Captainovo krídelko na helme), ale nenecháva sa tým zbytočne strhnúť. Páčili sa mi viaceré scenáristické nápady a veľmi ma bavili postavy a dialógy, aj keď nie až tak vehementne, ako u Kevina Smitha (v Daredevil: Ďábel strážný). Divný pocit som mal z toho, že všetci vedia, že Matt Murdock je Daredevil (hoci ten to odmieta priznať), z čoho takmer nič nevyplýva; nepochopil som, prečo to Waid spracoval takto „nijako“. Záporne vnímam aj načaté a nedokončené veci s prokurátorkou a Captainom America, ktoré pôsobia ako slepé uličky.