Úlomky žuly přehled

24.09.2021

Re-reading po letech. Povídky Terézy Novákové představují drsnej realismus a venkovskej život přesně tak, jak to mám ráda. Prózy, psané okolo roku 1900, jsou v božím východočeském nářečí, vychází z reálných zkušeností lidi na venkově na konci 19. století, přináší nejen (pro dnešní dobu) absurdní situace, ale hlavně těžkej život (především) žen, témata jako chudoba, nemanželské dítě, smrt dětí, tradice, tlak společnosti (například když si matka po smrti svého dítěte nemůže dovolit truchlit, protože se očekává, že se postará nejen o rodinu, ale i o funusníky, musí pracovat...).

Není to četba na jeden den, ale vřele doporučuju, tohle je podle mě neprávem podceňovaný skvost český literatury. Úlomky žuly jsou jako krajina v okolí Proseče a Budislavi - drsný jak sviň, ale zároveň něžný.

Nemůžu hodnotit celou knihu, četl jsem jen poslední povídku (Na faře). Kvalitní příběh, kvalitně napsaný. Úžasné východočeské nářečí. Pravda, tu a tam mi čtení přišlo maličko zdlouhavé, ale ke konci to mělo takový spád, že jsem si nestačil držet klobouk. Rozuzlení mě napřed vyděsilo, že je jako z nějaké halířové červené knihovny, ale úplný závěr povídky vše uvedl na pravou míru. Zkrátka dobré, dobré, po všech stránkách. A podle doslovu tato povídka reprezentuje vrcholnou tvorbu Terézy Novákové. Takže velmi doporučuji každému, kdo se potřebuje seznámit s jejím psaním, ale nemá čas se pouštět do rozsáhlých románů. P. S. Jen těžko jsem se bránil pocitu, že jde o tutéž Helenku, kterou znám z Jiráskova Temna. Ty příběhy se samozřejmě podstatně liší, ale Helenky jsou (aspoň pro mě) charakterem k nerozeznání.