Tíha vlny přehled
Tereza Šustková
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447990/bmid_tiha-vlny-x0D-447990.jpg
4
14
14
Po debutu Skrýše (2018), který vzbudil zaslouženou pozornost, přichází básnířka s dalším, ještě vyzrálejším a koncentrovanějším souborem. Tak jako ve své první sbírce, i zde autorka na nerozlehlých půdorysech buduje intimní, avšak intenzitou nasycené prostory, v nichž pak pečlivě ohledává svůj vztah k Bohu, ke svým milovaným, k přírodě a vůbec k celému bytí, které tentokrát vnímá skrze obrazy vln dynamičtěji, jako závrať i uklidnění. I na zdánlivě klidné hladině všednodennosti, kterou žijeme, dokáže působivě zachytit jemné existenciální chvění. Jinak řečeno, dokáže se na známé podívat novým, jitřním zrakem a o nalezené tíze svědčit v silných, zasahujících verších.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Tíha vlny. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (5)
Nemám moc rád dělení poezie na mužskou a ženskou. Tahle poezie nicméně jemně, krásně a přesvědčivě popisuje to, co by se dalo nazvat ženskou zkušeností světa a partnerství. Jde pro mě o jednu z nejsilnějších českých sbírek za poslední roky.
Osobně mi příliš neseděl básnický styl autorky. Zároveň mi ale vyhovoval způsob, jakým vykresluje atmosféru žití v domku u lesa.
Související novinky (1)
Knižní novinky (49. týden)
29.11.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Tíha vlny v seznamech
| v Přečtených | 11x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Knihotéce | 2x |
| v Chystám se číst | 9x |
| v Chci si koupit | 1x |
Sbírka, která se daleko lépe čte, než hodnotí.
Pokud si v medailonku přečteme, že Tereza Šustková "s manželem a třemi dětmi žije v domě u lesa", je to vše, co potřebujeme vědět o lyrickém subjektu. Protože v té větě jsou shrnuta téměř všechna témata sbírky. Sledujeme ženu, která si zvyká na zvuky lesa, stará se o domácnost, dojímá se nad dětmi a vnímá skrze ně svou tělesnost. A pak se vztahuje k muži a především Bohu.
Básně jsou často zakotveny v konkrétním prostoru, v němž vidíme drobný výjev. Loupání vajíčka, dítě sledující pletoucí mámu, ale jindy Máří Magdalena bodající prstem do nebe nebo různé podoby měsíce (srpek, půli a úplněk), odpočívající vedle sebe na dně řeky.
Styl je na hraně naivity (až banality) a oproštěné přímosti. Hodnocení, na které straně hranice se pohybuje, bude spíše subjektivní. Za mě je to kus od kusu.
Autorce se ovšem daří občas propašovat do básně nečekaný význam, který její vyznění obohacuje a posouvá do uvěřitelné (tj. zproblematizované) polohy. Nelepší je v tomto smyslu oddíl Nikam. "Slabší" básně pak vytvářejí podhoubí, z něhož ty "silnější" vyrůstají. A opět je subjektivní, jestli díky nim bude pro Vás lyrický subjekt uvěřitelnější nebo nabydete dojmu, že autorka napíná síly, ale ne vždy s úspěchem. Za mě je to opět tak nějak napůl.
Je ti sotva rok
a tančíš už tak vášnivě.
Děsím se toho, jak se mi podobáš.
Objímáš s dětskou něhou,
a když se nedívám,
sháníš se po noži.